Jiří Leschtina: Účet za policejní krach

Ani popel nelze namítnout proti tomu, že Jaromír Janata, obviněný z úplatků v případu biolíh, vysoudil tři čtvrtě milionu korun za pobyt ve vazbě. Pokud vyšetřovatelé nedokázali rozbít jeho tvrzení, že patnáct milionů, které dal lobbistovi, nebyl úplatek, ale půjčka, tak musí stát platit. Včerejší rozsudek je ale i připomenutím rozkladu, v němž se ocitla policie, selhávající v rozplétání uplatkářství, které zasahuje do státní správy a politiky.

Kolem tohoto proslulého případu se totiž odehrála řada podivností, nad nimiž zůstával rozum stát. Policie měla prošetřit, zda šéf kolínského lihovaru Janata se svým společníkem upláceli vysoké státní úředníky (členy ČSSD), aby získali lukrativní zakázku na výrobu biolihu. Během vyšetřování ale byl vyměněn dozorující státní zástupce. Dva kriminalisté, kteří na případu pracovali, byli odvoláni pod záminkou, že falšovali cestovní příkazy a doklady. Inspekce si přitom odnesla spisy a počítače, v nichž byly materiály k biolihu. Vyšetřování pak skončilo v troskách, když bylo rozprášeno vedení ÚOOZ v čele s Janem Kubicem.

Případ biolíh se tak stal jedním z desítek kauz, jejichž vysvětlení nám policie zůstala dlužna. A lze očekávat, že účet za zpackané vyšetřování není konečný. Vždyť stejně jako Jaromír Janata mohou požadovat odškodné za nezákonné uvěznění další obvinění. Včetně lidí z ČSSD, které Paroubek, když nevěděl, jak vyšetřování dopadne, nazval šibaly.

Policie ale bude s šibaly všeho druhu prohrávat, dokud v jejím čele nestane policejní prezident, který ji dokáže vymotat z politického chomoutu. Problém ale je, že při jeho hledání se někteří představitelé koalice chovají, jako by jim současný rozval policejního sboru nebyl proti mysli.