Jindřich Šidlo: Plíživá revoluce v ČSSD

Není těžké popisovat souboj Bohuslava Sobotky s Michalem Haškem o nástupnictví v čele ČSSD jako trochu směšný zápas dvou přerostlých studentů, kteří v politice strávili celý život, disponují charismatem okresního tajemníka, nikdy neřekli skoro nic zajímavého a do poslední chvíle stáli věrně za Jiřím Paroubkem, po němž jeden zdědil Dimuna a druhý Tvrdíka.

Jenže pokud připustíme, že se lidé mohou vyvíjet a že si i česká politika ještě zaslouží, aby se o ní přemýšlelo a psalo i v jiné než zkarikované podobě, možná s překvapením zjistíme, že v sociální demokracii se teď odehrává důležitá debata, jejíž výsledek nakonec dopadne na nás na všechny.

V historii dvou největších českých stran, které zatím sestavovaly vládu a nominovaly premiéra, se o post lídra vážně bojovalo za dvacet let přesně dvakrát. V ČSSD v roce 1993, kdy zvítězila Zemanova radikální taktika, a v ODS v roce 2002, kdy Mirek Topolánek nabídl vizi otevřenější strany, než byl do té doby sektářský spolek, kde se o jakékoliv pravdě nejvyššího léta veřejně nepochybovalo, byť by zcela popírala pravdu předchozí.

Zeman pak strávil v opozici pět let, Topolánek čtyři, což je dost času na to, připravit se na příští vládnutí. Fakt, že Topolánkova slabounká vláda dokázala v létě 2007, půl roku po svém vzniku, protlačit parlamentem nejviditelnější reformy od počátku 90. let, byl výsledkem dlouhých příprav, kdy premiér (s Kalouskem) přesně věděl, jak chce změnit zemi, do jejíhož čela se dostal.

I Hašek se Sobotkou vědí, že nemá smysl k moci pádit, oba říkají, že příští vládě ČSSD musejí předcházet nové volby, ale na ně, už jen z prozaického důvodu stavu stranických pokladen, nikdo nepospíchá. V Lidovém domě si nejdřív musejí ujasnit, jaká vlastně může být levice na počátku druhé dekády 21. století, jaký je ještě zaplatitelný rozsah veřejných služeb, jaká je pro voliče snesitelná spoluúčast ve zdravotnictví či školství (jak nedávno pravil jeden z předních politiků ČSSD, "musíme vymyslet jiný název, než jsou poplatky a školné").

Říká-li Hašek, že se sociální stát 20. století přežil, je to v ČSSD revoluce, a pokud i s touhle myšlenkou vyhrál polovinu krajských nominací, je zjevné, že se v sociální demokracii něco děje. Sobotka si na takovou revoltu proti dogmatům netroufá, ale jako bývalý ministr financí zase na rozdíl od spousty spolustraníků tuší, že státní rozpočet má jisté příjmy a výdaje a co je to dluhová služba. Jeho výrok, že příští vláda ČSSD zruší z chystaných vládních reforem, "co půjde" (doslovně zopakovaný citát Paroubka z roku 2007), je víc než co jiného úlitbou stranické levici, s níž bude muset nějak vyjít každý příští předseda ČSSD.

Ne, tohle ještě není Blairova Labour party model 1995. Ale na model ČSSD 2011 to nevypadá zle.