Jako břitva

Od poloviny 70. let minulého století, kdy se v Karlových Varech vztyčil Hotel Thermal, se ve vyhlášeném lázeňském městě nepostavilo nic, co by se mohlo označit za výjimečnou architekturu. Po skoro čtvrtstoletí to už neplatí.

V Pražské ulici byl na sklonku loňského roku dokončen soubor tří bytových domů Triplex, který karlovarskou architekturu posunul o krok dál. Trojice moderních budov výrazně osvěžuje slet šlehačkových dortů, jak kdysi metaforicky vyjádřil nezaměnitelnou zdobnost Karlových Varů slavný Le Corbusier.

Autoři Triplexu - Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig - svým nejnovějším projektem potvrdili renomé svého studia A69 jako ateliéru, s nímž se developerům vyplatí spolupracovat. Jednak se s jejich stavbami snadno sžívá, jednak jsou pokaždé vysoce hodnoceny kritiky a teoretiky architektury. Uplatňují elegantně soudobé formy, které neustále vyvíjejí a proměňují - v souladu s místem, kde mají stavět. Záhy po dokončení byl Triplex nominován na prestižní evropskou Cenu Miese van der Rohe.

Sudetská poloha

Čím je tvorba A69 přitažlivá? Imro Vaško, slovenský architekt, pedagog a teoretik, napsal, že "působí na české architektonické scéně velice sexy! Klukům se povedlo prolomit klišé střídmosti a neoprávněné nudy a vrátit českou architekturu z lokální šedé sebezahleděnosti do mezinárodního kontextu, kam v minulosti vždy patřila." Dále se zmiňuje, že jejich tvorba s sebou nese typické znaky současné "fresh" architektury, přičemž zejména vyzdvihuje "aktuálnost, atraktivitu, vliv, komunikativnost, popovost, hvězdnost".

Architekti studia A69 neodvodili, jak by se mohlo zdát, název svého ateliéru od sexuální polohy, ačkoliv by to bývalo bylo vtipné a svým způsobem vzrušující. Odmyslíme-li si její erotický potenciál, po stránce "architektonicko-statické" se jedná o polohu velmi flexibilní, praktickou, stabilní a pohodlnou, i když jinak je - jak trefně poznamenal profesor Ladislav Lábus, u nějž všichni tři architekti studovali na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického - pohříchu neplodná.

Devětašedesátka v tomto případě znamená právě a pouze rok narození členů architektonického ateliéru. Společný mají též původ - pocházejí z pohraničí; Redčenkov a Wertig se narodili v Chebu, Tomášek v Liberci. Když jim řeknete, že jsou "sudeťáci", nebudou to brát jako urážku nebo něco, co by je jakkoliv dráždilo nebo snad diskvalifikovalo, na svoje kořeny jsou hrdí, navíc mají smysl pro humor. Než se natrvalo usídlili v Praze, otevřeli si ateliér v Chebu a jedny z prvních staveb, jež získaly širší odezvu, vznikly v blízkých Františkových Lázních - například sanatorium doktora Petáka a Villa Lea. Ta patří k nejzajímavějším vilám postaveným ve dvacátém století nejenom "doma": získala nominaci na Cenu Miese van der Rohe za Českou republiku - renomovaný britský časopis Wallpaper ji zařadil mezi nejlepší domy roku 2007, objevila se také například v Ročence české architektury. V samotném Chebu pak byla loni podle jejich projektu dokončena přestavba pěší zóny v historickém středu města. Zdá se, že západní Čechy, historicky hodně těžce zkoušené a prověřované, jsou jejich zásadním teritoriem. V hlavním městě pak ateliér navrhl velkolepé domy Central Parku Praha na Žižkově, jež loni zabodovaly na Grand Prix Obce architektů, když získaly prvenství ve velmi sledované kategorii novostaveb.

Do výšky

Rezidence Triplex rozhodně není střední architektonický proud, skládá se z tria sebevědomých objektů, jejichž tvary vedou dynamický dialog. Starousedlíci jsou z nich - mírně řečeno - podebraní, stavby se jim zdají příliš progresivní, nepatřičné, jaksi proti karlovarské dortovité tradici. Projekt se táhl od roku 2003, na proluce pod svažitým lesoparkem se v průběhu sedmi let celkem čtyřikrát měnili investoři. Až poslední, ruský developer dostavil trio obytných budov do konečné podoby, která se prakticky neodlišuje od prvotních skic, s nimiž A69 přišli na samém počátku. Kromě určitých vkusových záležitostí, které bývají subjektivní, svoji roli v zatím negativním přijetí některými místními zřejmě hrálo i to, že se na stavební parcele původně uvažovalo o garážích pro osm set vozidel.

Než se architekti dali do projektování, udělali si důkladný vlastní průzkum, během něhož se snažili postihnout genia loci Karlových Varů. Hledali odpověď, v čem tkví jejich jedinečnost - odmyslíme-li si vydatná zřídla, minerální prameny či gejzíry a kolonády. Zjistili zajímavou věc. Ačkoliv sice byly zásadně ovlivněné rozvojem v éře belle epoque (v období vymezeném zhruba roky 1870 až 1914 a stylově zahrnující jak historizující slohy, tak secesi, jež se ve své rozdílnosti vyznačovaly vesměs důrazem na zdobnost), přetrval v nich víceméně středověký urbanismus vertikálních hmot postavených na úzkých parcelách.

"Tenhle způsob architektury totiž vycházel z dramatického, členitého terénu," vysvětluje architekt Prokop Tomášek. "A navíc byl pro zakládání, stavění a městskou infrastrukturu nejefektivnější. Domy jsou proto vlastně za sebou řazené věže, které vyrůstají z malých pozemků, nahoře se sice košatí, ale dole drží poměrně solidní základ. Vzhled domů se pak rozvíjel hlavně v marginálnějších věcech, v přívěscích, ozdobách, v pojetí fasád."

To vysvětluje, proč na pozemku podél Pražské ulice nevznikl v návrhu jediný domovní blok, jak se kdysi, než se k projektu dostali, uvažovalo. Vzhledem k historickým souvislostem si o takové členění doslova říkala. Navíc takové pojetí umožňuje nejenom průhledy do lesoparku, ale také přístup k němu, stejně jako k několika garážím, které za Triplexem ještě zůstaly. Jeho skladba je rytmická a vyvážená, ale zároveň má v sobě náboj neobyčejnosti. Krajní domy, jež se dotýkají štítových stěn vedlejších budov, jsou na pohled spíše křehčí a byly komponované z desek poskládaných na sebe. Dotvářejí je žaluzie, zábradlí a strukturované omítky.

U prostředního architekti sáhli k zajímavému kroku: jeho hmotu otočili kolmo k uliční frontě, takže se dostává až do hloubky pozemku. K sousedům je kontrastní. Byl pojat jako bělostný monolit na podstavci, takže připomíná minimalistickou sochu či jakýchkoliv výčnělků zbavený skalní útvar. Dům je hladký, se zkoseným čelem. Směrem ke svahu se pak zvedá, což lze vidět pouze při větším odstupu, jenom z dálkových výhledů. Je také velmi fotogenický a jako takový se určitě objeví ve spoustě magazínů: sám by ovšem nic neznamenal, jeho síla vyniká v kontaktu s jeho souputníky. Trojité rozdělení je výhodné nejenom z výtvarného a architektonického hlediska, umožňuje zlepšené hygienické podmínky, ať už se jedná o proslunění bytů a jejich zázemí, či o lepší odvětrávání.

Prameny úspěchů

Mimochodem, jednotlivé domy jsou sice založené na pevné skále, nicméně od samého začátku prací se muselo dávat pozor, aby se náhodou nenarazilo na nějaký pramen. V Karlových Varech to ani náhoda vlastně nebývá, musí se s tím předem počítat. Projekty proto podléhají bedlivé kontrole ze strany lázeňských úřadů, vše sleduje hydrogeolog jako součást stavebního dozoru. Někdy stačí pohnout kusem země, čímž se okamžitě změní tlak a přeruší se proudění vody, které může mít pro lázeňský provoz až fatální důsledky. Dopadlo to dobře. Voda teče jenom tam, kde má.

Prostřednímu z trojice domů určili architekti neobvyklou polohu – stojí kolmo k ulici a zařezává se do pozemku.

Z nejvyšších pater projektu Triplex se otevírá panoramatický výhled na klikatící se karlovarské údolí a jeho dortovou architekturu.

Trojice domů na první pohled zaujme velmi neobvyklými, ostře řezanými tvary a řešením prostředního objektu.

Střední dům připomíná spíše sošný monolit než rezidenční projekt.

Členové architektonického studia A69, kteří navrhli Triplex (zleva): Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, Jitka Macáková a Boris Redčenkov.