Mediální punk středního věku: Rádiu 1 je dvacet let

V rámci nepravidelného nostalgického okénka "20 let kapitalismu v Česku aneb Co si autor pamatuje z 90. let" se dnes zaměříme na zásadní úkaz českého mediálního trhu. Na pražské Rádio 1, které zrovna teď slaví už několik měsíců dvacátiny a ještě několik dalších bude. To znamená, že jeho původním posluchačům je dnes kolem čtyřicítky, z čehož se obvykle dostávají tím, že si jako zamlada pustí frekvenci 91.9, kde si poslechnou jingle "ta koza už mě neposlouchá, ta poslouchá jenom Rádio 1" a uvědomí si, že jim přece jen už je čtyřicet.

Není těžké mít pro Rádio 1 slabost, protože v něm moderátoři mluví normální řečí, tuší, že se v půl osmé ráno nesluší křičet na posluchače "lidičky, mějte sluníčkový den", nemají tam naprogramované playlisty, hrají tam celé písničky, někdy dokonce bez jediného plku i celá alba (pro mladší ročníky: to bylo to, co bylo ještě před iPodem), na rozhovory tam chodí zajímavější lidé než do Radiožurnálu a v hitparádě vyhrává P.J. Harvey.

Rádio 1 je pro mě s naším sesterským Respektem jedním z nemnoha pozůstalých toho nejzajímavějšího a nejinspirativnějšího z divokých počátků 90. let, kdy fakt docela stálo za to chodit po Praze a žasnout. Spousta věcí je dávno pryč, což začalo nejspíš úřední likvidací evropsky proslulého klubu Bunkr, jíž Praha nastoupila cestu spořádaně nudné evropská metropole. Rádio 1 ale všechno nějak přežilo, což je pořád docela nadějná zpráva.

A taky mě těch dvacet let baví sledovat, jak se my, věrní posluchači, měníme coby cílová skupina reklamy, což nejspíš nějak souvisí s tím věkem. Ještě tak v roce 1993 nám šlo po ránu prodat maximálně Trojský jogurt, dneska i tady každou hodinu nabídnou výhodnou hypotéku, spořicí účet, nové auto, staré auto, tip, kam o víkendu s dětmi, a nabídku growshopu pro ty, co se stále věnují specifickému zahrádkaření.

Je to pořád stejné rádio, jen z někdejších revolučních alternativců, kteří začínali s darovanou vysílačkou pod pražským Stalinovým pomníkem, dokud jim to obvodní národní výbor Prahy 7 nezabavil, jsou dnes čeští bobos a rádio, které často netušilo, jak dlouho ještě bude vysílat, patří z 90 procent irské skupině Radioinvestments, třeba s Rádiem Country, což je jedna velká ironie.

Mimochodem, dnes hraje Rádio 1 v rámci vzpomínek celý den jen věci z roku 1994. To se v dubnu zastřelil Kurt Cobain a celá ta nejlepší část 90. let skončila. V Seattlu i tady.

Jindřich Šídlo
hlavní analytik HN

Likvidací klubu Bunkr nastoupila Praha cestu spořádaně nudné evropské metropole.