Na vysokou školu zamíří každý druhý maturant v Česku. "Mimo jiné z toho plyne, že tam chodí lidé s IQ pod 100," řekl šéf Scia Ondřej Šteffl.

HN: Na vysoké školy dnes nastupuje asi 60 procent mladých lidí kolem dvaceti let. Myslíte si, že je tento stav udržitelný?

V řadě zemí to tak je už spoustu let a nezdá se, že by to třeba v Kanadě chtěli změnit. U nás ale panuje přesvědčení, že to není udržitelné, protože na to lidé nejsou zvyklí. Představují si, že vysoká škola má být elitní ústav, jak to bylo za jejich mladých let. V zahraničí se ale vysokoškolské vzdělání měnilo postupně od elitního přes masové po univerzální. Univerzální znamená, že vysokou školu absolvuje každý, kdo o to projeví zájem, tedy nadpoloviční většina populace.

HN: Znamená to, že my jsme už ve fázi univerzálního vysokoškolského vzdělání?

Náš problém je především v tom, že jsme se neobyčejně rychle - a v tom jsme zřejmě světová rarita - přenesli od elitního k univerzálnímu modelu. Zvládli jsme to za patnáct let, zatímco v jiných zemích to trvalo desítky let a systém i společenská atmosféra se tomu postupně přizpůsobovaly.

HN: Co teď díky tomu sklízíme?

Pokud na vysokou školu přijde 60 procent populačního ročníku, je to něco jiného, než když učíte 15tiprocentní elitu. To přirozeně vede ke snížení průměrné, podtrhuji průměrné kvality. Jde to udělat ale tak, že kvalita těch nejlepších 15 % se nezmění. Bohužel ta rychlost vedla k tomu, že se to nepovedlo. Vlastně pořád vzděláváme těch 60 % jaksi hromadně, všechny stejně, jen jsme celkově snížili laťku. A to je pro ty nejnadanější málo, ale pro ten druhý konec ještě pořád moc.

NH: Co ještě se českému vysokému školství nepovedlo?

Rozdělení na bakalářská a magisterská studia. Celosvětově jsme totiž unikátní tím, že až 80 procent bakalářů pokračuje v magisterském studiu. Přitom obvyklé je, že na magisterské studium nastupuje kolem 40 procent bakalářů. U nás došlo k tomu, že se studium rozdělilo na bakalářské a magisterské víceméně formálně. To ale postrádá smysl, protože bakalář by měl být člověk hotový pro praxi, jako je tomu v zahraničí. U nás ale bakalářské studium nestačí ani na zaměstnání ve státní správě. Když je někdo bakalář, tak z hlediska státu není vysokoškolák a zůstává v nižší platové třídě.

HN: Říkal jste, že kvůli tomu, kolik lidí nastupuje na vysoké školy, musela nutně klesnout průměrná kvalita studia. Ve kterých oborech nejvíce?

Z dat z Národních srovnávacích zkoušek víme, že nejschopnější studenti se hlásí na právnické fakulty a některé ekonomické a společenskovědní obory. Masovostí jsou nejvíce postiženy přírodovědné, technické, pedagogické a částečně i lékařské obory. I na přírodovědecké fakulty se stále hlásí skupina velmi nadaných studentů. Ale zatímco dříve, kdy školy braly patnáct procent nejnadanějších - a třeba polovina byla skutečně výborných -, tak dnes, když tam jde 60 procent, ti výborní tvoří třeba jen dvacetinu. To je vlastně desetkrát méně. Učitelé to vnímají jako pokles kvality vzdělání. To tak ale často není, jen dostávají úplně jiný vzorek populace než dříve.

HN: Ministerstvo školství chce, aby vysoké školy dostávaly 30 procent prostředků podle kvality. Souhlasíte s tím?

Já obecně v tom, že se na vysoké školy dostává 60 procent populace, vidím více pozitiv než negativ. Samozřejmě, že se to mohlo udělat lépe. Tento návrh je cestou, jak to začít řešit. Myslím si ale, že těch 30 procent je nadsazených. Nějaký rozumný tlak na změny by ale být měl.

HN: Měl by stát sestavovat žebříček vysokých škol?

U základních a středních škol jsem k tomu velmi skeptický. U vysokých škol by nějaké informace o kvalitě být měly. Nejsem si ale jistý, že by to měl dělat přímo stát.

 

FORMALITA
Studium se rozdělilo na bakalářské a magisterské víceméně formálně. To ale postrádá smysl, říká Ondřej Šteffl.
FOTO ARCHIV ONDŘEJE ŠTEFFLA