Josef Gohori: Japonci nepodlehli, ale chybí vůdce

Před pátečním zemětřesením bylo Japonsko rozčarované politikou i ekonomikou. Tsunami po sobě zanechalo scenérii ne nepodobnou Japonsku zničenému nálety na sklonku druhé světové války. Kromě odolných železobetonových budov spláchly vlny vše, co jim stálo v cestě, a srovnaly řadu měst v severovýchodní oblasti. Poslední odhady hovoří o více než deseti tisících obětí.

Jedná se bezpochyby o jednu z nejhorších katastrof, nicméně nemůžeme říci, že jsou japonské ostrovy v šoku a paralyzované. Japonsko je na zemětřesení zvyklé. Otřesy půdy jsou tu na denním pořádku, připraveni jsou na něj lidé i budovy. Japonsku se nepodlomila kolena. Reaguje klidně a koordinovaně. Na místní i centrální úrovni postupuje podle krizových plánů. Vládní kabinet, jenž se potýkal se ztrátou důvěry, se ze dne na den proměnil ve fungující krizový štáb. Navíc se Japonsko dokázalo poučit například z tragického zemětřesení v oblasti Kóbe v roce 1995. Až na výjimky dokázalo tentokrát předejít následným požárům. Nedochází k rabování, násilnému rozebírání dodávek potravin či k celonárodní panice. Naopak. Evakuovaní ve školních tělocvičnách i lidé trávící páteční noc v tokijských kancelářích či nádražích se vzájemně povzbuzovali a drželi při sobě.

Pohled na obraz zkázy a mrazivý pocit, že může kdykoliv dojít k jaderné katastrofě, Japonsko stmelil. I politické strany zapomněly na šarvátky. Premiér Kan Naoto, jemuž mnozí vyčítají, že nedokáže nejen vést zemi, ale ani si udělat pořádek ve vlastní straně, tak dostal jedinečnou šanci, aby jako kormidelník vyvedl zemi z katastrofy.

Nejde přitom jen o katastrofu páteční, ale o celkový stav země, v němž se Japonsko nachází po dlouhých letech ekonomické stagnace. Z hospodářského útlumu se mu nedaří dostat. Například počet čerstvých absolventů univerzit bez zaměstnání letos přesáhl dokonce i krizové období po prasknutí pověstné ekonomické "bubliny" na začátku 90. let.

Čínská ekonomika Japonsku dýchá na záda a japonská ekonomika klesla na třetí místo na světě. Ani územní spory s Ruskem, Koreou či Čínou se pro Japonsko nevyvíjejí podle očekávání. Domácí politická scéna se zase zmítá v korupčních aférách a demokraté po převzetí moci zatím nebyli schopni adekvátně reagovat na problémy důchodového či zdravotního systému, chronických chorob stárnoucí populace. Japonci stárnou a musejí pracovat déle.

Velmi očekávaný sobotní premiérův projev ale mnohé Japonce zklamal. Zatímco šéf sekretariátu Edano Jukio reagoval na krizi ve fukušimské jaderné elektrárně klidně a věcně, premiér působil na tiskové konferenci nejistě, často se přeříkával a kromě několika frází neřekl nic nového. V žádném případě to nebyl proslov sebevědomého vůdce. Nemálo Japonců si v té chvíli vzpomnělo na Koizumi Džun'ičiróa, bývalého premiéra liberálně demokratických vlád. I když ne všechny jeho kroky byly vnímány veřejností pozitivně, nikdo mu nemohl upřít silné charizma a vůdčí schopnosti. Vlastnosti, které dnes Japonsko potřebuje více než cokoli jiného.

Josef Gohori.
Autor pracuje jako asistent na univerzitě v Joetsu v niigatské prefektuře v oboru sociální antropologie