reklama
přihlášení odhlášení online inzerce mobilní verze | obsahový servis | online archivy | předplatné titulů economia       rss | mms | sms      
Nejste-li dosud registrován, pokračujte zde
Uživatelské jméno:
Heslo:
Úvodní stránka iHNed.cz iHNed.cz Hospodářské noviny Respekt Ekonom Marketing&Media Obchodní věstník KarieraWeb Odborné měsíčníky
Aktuální vydání Poslední týden Online archiv Rubriky IN Magazín Víkend Proč ne?! Český exportér
Přejít do diskuse
(0 příspěvků)
HN.IHNED.CZ  27. 4. 2011  00:00  (aktualizováno: 27. 4. 2011  01:39)
Trendy a analýzy

Příliš bohatí na odpuštění dluhů

Dohoda o restrukturalizaci úvěrů bude pro Řecko složitá.
reklama
Tagy

Odborníci i finanční trhy v tom mají jasno - Řecko se nevyhne restrukturalizaci dluhu, což je přesnější název pro populární slovo bankrot. Znamenalo by to, že řecká vláda vyhlásí, že není s to splatit své půjčky podle dohodnutých podmínek, dosáhne prominutí části dluhu, prodloužení splatnosti a snížení úroku. Tím klesne tlak dluhové služby na řecký rozpočet a za pomoci reforem (které budou moci být mírnější) se tamní ekonomika začne stavět na nohy.

Zní to jako pro Řeky dobrý scénář a zdá se, že by takový očistný proces mělo zvolit více zemí - vysoké náklady na dluh totiž dnes tíží nejeden státní rozpočet. Aténská vláda se ale zuby nehty brání připustit tento scénář, což asi znamená, že tento happy end má řadu háčků. A nejde vůbec o detaily.

Různé výzkumné práce uvádějí, že v letech 1970 až 2000 mělo přibližně 30-50 zemí problém se splácením dluhu. Mezi nejznámější případy patří Argentina, Ekvádor, Rusko či Uruguay. Takže by se mohlo zdát, že to, co dnes část odborníků radí Řecku, je celkem standardní cesta, jak se vymanit ze zdrcujícího zadlužení, potřeby stále drastičtějších reforem a stále horších vyhlídek na vývoj ekonomiky. To však platí jen do jisté míry. Ze seznamu dříve "bankrotujících zemí" se dá vyčíst, že dokonce i ty nejbohatší z nich jsou dnes na míle vzdáleny prosperitě krizí zastiženého Řecka. I dnes, léta po dluhové krizi, je Rusko či Argentina ve druhé padesátce zemí dle HDP na hlavu, což znamená asi dvě třetiny až polovinu úrovně bohatství Řecka (to bývá obvykle o 20 příček výš).

Velkorysost věřitelů má své meze

Proto se většina věřitelů může právem domnívat, že Řekové jsou příliš bohatí na to, aby jim byly dluhy prominuty. Navíc každá restrukturalizace se musí projevit na důvěryhodnosti ekonomiky a je často spojena i s destabilizací domácího finančního sektoru, kterého se odpis dluhu nejvíce dotkne. Přestože existují případy zemí, které se z dluhové krize celkem rychle vzpamatovaly, akademický výzkum ukazuje jasný dopad restrukturalizace na budoucí rating země, délku krize dle jejího rozsahu měří na 3 až 10 let. A i déle, pokud je doprovázena krizí měnovou i bankovní. Ztrátu růstu odhaduje až dvojcifernými čísly ročně.

I když je zřejmé, že se řecká krize tabulkám vymyká, a země má mimo jiné již nyní zajištěné úvěry od EU a MMF, náklad na nedodržení splátek úvěru nebude malý. Proto má tento krok cenu jen tehdy, pokud se Řecku podaří dosáhnout nejen podstatného prodloužení úvěrů a snížení úroků (což se již stalo s úvěrem od EU), ale zejména v případě, že výsledkem dohod bude podstatný odpis dluhu.

I když se dnes ozývají hlasy, že prominutí se má týkat až tří čtvrtin dlužné částky, dá se oprávněně pochybovat o tom, že relativně bohaté Řecko se takové velkorysosti věřitelů dočká. Jestliže se tato "obava" naplní, tak atraktivita restrukturalizace značně klesne.

Restrukturalizovat dluh není vůbec jednoduché, a to zejména u států. Ty totiž mívají nestandardní právní režim u půjček. I proto se EU v rámci svého plánu na zavedení většího pořádku do státních dluhů od roku 2013 touto otázku zabývá. Dnes ale úvěry poskytované vládám nejsou na potíže při splácení připraveny (chybí jim například mechanismy, kterými může většina věřitelů rozhodnout o změně podmínek půjčky za všechny). Proto v případě většiny státních restrukturalizací vzniká dohoda během složitých jednání a přistoupení k ní bývá dobrovolné. To ale znamená, že i po uzavření dohody existují věřitelé, kteří se stále domáhají svých původních práv, a situaci země podstatně komplikují. Je tak jasné, že "horší" a chudší země mají větší šanci na "dobrovolné" dohody. U nich bývá vrabec v hrsti často jediným přijatelným řešením.

To Řekům opět moc do karet nenahrává. Kombinace slušného právního řádu a nemalého podílu věřitelů, kteří nebudou chtít dluhy odpustit, může právní agonii Řecka natáhnout. Nemluvě o tom, že součástí většiny takovýchto operací je nekrácení pohledávek z "veřejných" půjček Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie.

Vážení pro a proti

Komplikace při snaze dosáhnout odpuštění (části) dluhu jsou na místě. Jinak by zemí, které by se o takovou cestu pokoušely, výrazně přibývalo. Nejlepší cestou musí vždy být, aby si dlužníci půjčovali jen tolik, kolik jsou s to splatit, a to, co slíbí, splnili. Bohužel v případě Řecka to už neplatí. Pochyby, zda tamní ekonomika je schopna půjčky splatit, jsou stále silnější. Hlavní proměnné v této úvaze jsou výše dluhu (Řekové míří vysoko nad 100 % HDP) a úrok, který za něj platí (tržní úrok je zřejmě astronomicky vysoký). Ale zásadním parametrem je schopnost ekonomiky růst. Proto třeba Belgie dlouho bez větších problémů splácí dluh kolem 100 % HDP a s vysokým dluhem si asi poradí třeba i obvykle rychle rostoucí ekonomika USA. Právě růst je hlavní Achillovou patou Řeků. Zdá se, že předkrizová prosperita stála na rychlém růstu dluhu (a účetních a statistických tricích). Dnes probíhající reformy, které mají řeckou státní kasu lépe plnit, růst neurychlují. Navíc averze veřejnosti k reformám vede ke stávkám, a ty jsou pro hlavní řecký exportní artikl, kterým je "dovoz turistů", obzvláště zničující.

Z ekonomického pohledu existují pro řeckou vládu, ale i většinu jejích věřitelů, dobré důvody pokusit se situaci rychle a radikálně řešit, třeba za cenu restrukturalizace. Navíc by tento krok snížil výbušnost dnešní situace, kdy velkorysá pomoc Řecku (částečně ze zdrojů EU) je zejména pomocí věřitelům Řecka - evropským bankám. Je to však cesta do neznáma. Obvykle vlády bojují "jen" s externím cizoměnovým dluhem, zatímco Řecko má problém s dluhem celkovým, což je další komplikace. Další dimenzí je pak dopad možného odpisu dluhu na finanční sektor, kde hrozí, že ztráty ho dále oslabí, a stát tak bude muset zasáhnout.

Hlavní problém ale asi nakonec bude nalézt a realizovat právní model restrukturalizace, která přinese pro Řecko dobrý poměr výnosů a nákladů, sníží rizika negativního dopadu tohoto extrémního kroku, a hlavně je časově omezí. Pokud je řecká vláda finančně tak kompetentní, jak její reformy napovídají, zřejmě se touto otázkou již mnoho měsíců zabývá. To, zda na konci objevila fungující řešení, zjistíme zřejmě poměrně brzy.

Autor, bývalý viceguvernér ČNB, pracuje ve společnosti Deloitte ČR

DISKUSE
Zpět na článek Přidat názor příspěvků v diskusi: 0
Článek neobsahuje komentáře.
Autor:
E-mail:       Zveřejnit:    Zasílat reakce:
Město:
Titulek:
Text:
zbývá 1800 znaků
Vložit příspěvek
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
reklama
reklama
reklama
reklama
 
 
V západním pojetí mají slova "válka" a "invaze" jasné významy. Z knih, filmů a televize víme, že v těchto... »»»

 
reklama
 
reklama
reklama