Se jménem Václava Havla jsem se poprvé setkal ve vysílání Hlasu Ameriky někdy začátkem osmdesátých let.
Na prahu puberty jsem už věděl, že to, v čem žijeme, není normální stát. Že to je fakt opruz, bylo vidět ve škole, na ulici, v televizi... prostě všude.
Mým mladým duchem lomcovalo něco, co bych dnes nazval estetická tíha komunistického socialismu. Tolik trapnosti v heslech vyjímajících se na průčelích domů a továren, tolik hákových srpů a kladiv hyzdících veřejný prostor. Tolik nespojitosti mezi tím, co bylo slyšet ve škole, a tím, co bylo slyšet někde na ulici nebo doma.Tolik nespravedlnosti a monolitní diktatury ve vztahu k lidem.
16:47
Slovinsko chce zažalovat Moody's. Zemi "zkazila" emisi státních dluhopisů
16:42
Boeingu pomáhá zvyšovat tržby také "ničitelka bunkrů", čtrnáctitunová bomba Penetrator
15:41
Pražská koalice s ODS by mohla skončit. Máme jiné nabídky, hrozí TOP 09
15:34
Naražená kyčel Kornfeila nezastavila, v Le Mans dojel šestý. Abraham má první bod
15:01
Pohřběme Benešovy dekrety, vyzval Čechy šéf sudetských Němců
