Vojna a mír

Vídeňský Burgtheater zahájil v sobotu Pražský divadelní festival německého jazyka "veřejnou divadelní zkouškou" v barrandovských ateliérech. Inscenace Matthiase Hartmanna podle Tolstého románu Vojna a mír bude mít totiž premiéru až příští měsíc v budově Kasina na vídeňském Švarcenberském náměstí, kde se ale zkouší už od loňského dubna a herci se tu také průběžně potkávají s diváky.

Překvapenému pražskému publiku chvíli trvalo, než bylo s to přistoupit na originální, přitom jednoduchý a posléze opravdu strhující způsob divadelního vyprávění, aby nakonec spontánně odměnilo téměř pětihodinovou produkci a čtrnáct skvělých herců srozuměným potleskem vstoje.

Herci, kteří civilní oblečení čas od času doplňují torzy historických kostýmů, diváky provádějí krajinou obřího románu Lva Nikolajeviče z časů napoleonských válek. Upozorňují na důležitá místa v textu a okolnosti děje. Občas se zastaví a nenásilně, dokonce s humorem publikum vtáhnou hlouběji do myšlenkového světa díla a do osudových situací, které jeho hrdinové prožívají.

Omšelost a demaskované fígle

Vše, co s vyprávěním souvisí - především videoprojekce, scénografické efekty a doprovodné zvuky, vzniká na místě, bezprostředně. Velký obdélníkový prostor, v němž diváci sedí po jeho delší straně před dlouhatánskou řadou přeskupujících se stolů a židlí, je viditelně poznamenán během času. Omšelá, ale fascinující konstrukce starého filmového ateliéru a její prkenná podlaha se v Praze staly pozoruhodnou analogií vídeňského Kasina.

Jedinečná směs objektivního, zpravodajského odstupu, demaskovaných divadelních fíglů a autentické emocionální spoluúčasti, která herce občas přiměje stát se postavami, o nichž mluví, nechává ještě prostor pro vtipné osobní komentáře toho, co "jejich" postavy prožívají. Úžasná je třeba takřka anatomická demonstrace slavné scény, kdy se dětsky bezprostřední Nataša Rostovová (Yohanna Schwertfeger) v opeře zamiluje do povrchního krasavce Anatola (Oliver Masucci).

Obraz vesmírné síly

Na dvě posuvná projekční plátna po stranách dlouhého sálu se promítají lóže, které předtím nasnímal kameraman z obrázku, jež mu před objektivem přidržela herečka - ta za moment vstoupí do "přímého přenosu" jako Nataša. Do druhé lóže usedá Heléne (Stefanie Dvorak) - Bezuchovova nesnesitelně okouzlující manželka a sestra svůdce Anatola, jenž s billboardovou vlezlostí vystavuje na odiv svůj bělostný úsměv. Uhrančivý Fabian Krüger, hrající jiného společenského exhibicionistu Dolochova, ještě stíhá s vtipnou nadsázkou demonstrovat taneční vystoupení na jevišti divadla, které Nataša vnímá a také komentuje v souvislosti se svým bouřlivým okouzlením Anatolovými pohledy.

Tohle simultánní nahlížení situace z mnoha úhlů působí v inscenaci obyčejně, úplně přirozeně a poměrně přesně koresponduje nejen se současným vnímáním informací, ale i s Tolstého vypravěčskou metodou. Neustálé balancování mezi objektivizujícím odstupem, humorem a citovou účastí diváka udržuje v pozornosti, ale hlavně umožňuje bez rušivého patosu nebo ideového výkladu vnímat souvislosti individuálních osudů a dějinných událostí. Z konkrétních, někdy až nicotných, jindy divadelně efektních záběrů (válečná bojiště zahalená v dýmu) se člověku podvědomě skládá spíše tušený obraz vesmírné, nedefinovatelné síly, která je hybatelem všeho.

Dojde i na Boha

Tolstého úvahy o Bohu přibližuje malá, ale nepřehlédnutelná scéna, v níž účinkuje "svatá Trojice". Uprostřed Ignaz Kirchner s komicky nasazenými tolstojovskými vousy, který jinak vynikajícím způsobem ztělesňuje prchlivého, zlostného a hluboce milujícího a vědoucího otce, knížete Bolkonského. Po stranách zestárlý, obtloustlý a depresivní Bezuchov (Udo Samel) jako o smyslu života pochybující současník a jeho mladý kolega jako ještě naivní, nevědomé Bezuchovovo alter ego.

Šestnáctý ročník festivalu, který je stále zásadnější konfrontací se současným evropským divadlem, v němž to německy mluvící bezesporu hraje hlavní roli, začal dobře. Burgtheater, který je v Rakousku vlastně "národním divadlem", přivezl inscenaci, která reprezentuje příkladně: neformální profesionalitou, otevřeným a velmi komunikativním scénickým tvarem a zásadními otázkami, které pokládá.

Festivalové tipy

Neděle 13. listopadu

Henrik Ibsen: Nora aneb Domeček pro panenky

Theater Oberhausen
režie Herbert Fritsch
Stavovské divadlo
Jedna z nejslavnějších naturalistických her jako groteskní hororová komedie.

Pondělí 14. a úterý 15. listopadu

She She Pop a jejich otcové: Testament

She She Pop
Divadlo Archa
Společně s herci slavné německé divadelní skupiny vystoupí i jejich otcové. Inspirováni Shakespearovým Králem Learem si položí otázky o generačních stereotypech.

Burgtheater přivezl inscenaci, která reprezentuje příkladně: neformální profesionalitou, otevřeným a velmi komunikativním scénickým tvarem a zásadními otázkami, které pokládá.

KLASIKA TROCHU JINAK
Vídeňský Burgtheater zahájil šestnáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka v barrandovských filmových ateliérech. Režisér Matthias Hartmann v inscenaci Tolstého monumentálního díla Vojna a mír upozornil na důležitá místa v textu a zároveň nenásilně i s humorem ilustruje myšlenkový svět románu.
FOTO: PDFNJ