Dobrý muž, který v Ponci štěká

Muži v pražském Divadle Ponec jsou smečka vlků, žena je fenka. Poměřují síly, očichávají se, značkují si teritoria, hledají rovnovážný stav celku, v němž každý nakonec najde své pravé místo. Ve stejnojmenné inscenaci zajímá tvůrčí trio Adéla Laštovková Stodolová a Skutr (což jsou Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) animální základ člověka.

Inscenaci poznamenalo úmrtí herce Marka Matějky v průběhu zkoušení. Při představení je však pomyslně přítomný, vlastně tak trochu i fyzicky. Každého z mužů zastupuje jeden dřevěný špalek, což je princip bytostně divadelní, a rovněž Marek Matějka na scéně jeden má, navíc ten nejfortelnější.

Hlína, piliny, oheň a krev

Po své lidské přirozenosti a mužské/ženské identitě pátrají performeři pohybem v síti vztahů a oťukáváním vzájemných interakcí ve světě, v němž podstata člověka spočívá v pudovosti a intuici. Cestu ke kořenům na scéně Jakuba Kopeckého rámují hlína, dřevo a piliny, materiály, které asociují zemi, les a práci. Barvy kostýmů (jejichž autorkou je módní návrhářka Denisa Nová) vycházejí z úzkého symbolického spektra. Rudé šaty Adély Laštovkové Stodolové - fenky, jež se dokáže proměnit v bohyni plodnosti - poukazují na životní sílu, oheň a krev.

Černá a bílá, převažující na kostýmech mužů, vizualizují kontrast světla a tmy, člověka a vlka, který v lidské bytosti dřímá. Kostým přesně funguje ve hře. Červené obtažené šaty lze prodloužit tak, aby se herečka stojící na dřevěném špalku protáhla do nadlidsky vysokého těla orientální bohyně, která gestem naznačuje vagínu, jež láká muže ke konfrontaci s ženským principem.

Adéla Laštovková Stodolová a Skutr zapojují do tématu cokoliv, co ho může smysluplně rozvinout. Jsou tu osobnosti samotných performerů - diváci vybavení programem mohou tipovat, do jaké míry jsou jejich výpovědi, například o vztahu otce a syna, osobní. Skřípavými zvuky a trhanými pohyby při přeměně muže na vlka a zpátky pak vtipně odkazují na vlkodlačí kinematografii a při hledání vztahů jedince a celku pracovali se systemickými konstelacemi. Výrazná hudba či zvuková stopa Petra Kalába zahrnuje i déšť nebo noční vytí vlků.

Před Muži připravila stejná trojice tvůrců inscenaci Malá smrt, která se hrála v divadle i v plenéru. Už tehdy rozpracovala téma vztahů mužů a žen; v Mužích zájem více převážil na jednu stranu.

Jak se v umění projeví život

Malá smrt byla dynamičtější, možná pro široké publikum zábavnější, protože více prvoplánová. Muži jsou filozofičtější, ne však bez humoru, vrstevnatější. To, co Malá smrt naznačila, třeba zvířecí vztahové paralely, Muži rozvíjejí, do jisté míry také opakují - jako když se pootočí kaleidoskop, ukáže úplně jiný obraz, který však přímo vychází z předešlého. Přesto je představení podařená, dramaturgicky soudržná sonda do života mužů. Vypráví v náznacích, pátrá po souvislostech, jak je esejům vlastní. Překvapuje. A tím se, mimo jiné, v umění projevuje život.

Adéla Laštovková Stodolová, Skutr
Muži
Divadlo Ponec, Praha. Premiéra 19. prosince. Nejbližší uvedení 11. ledna