Hostina u konce

Právě před deseti minutami mě jakási semetrika seřvala do telefonu, všemi tóny svého hlasu označila za nesvéprávného lempla a vysmažila v nejistotě, aby posléze udělala svoji práci - zapsala mě na posledních pár týdnů do těhotenské poradny jedné pražské výběrové porodnice.

Zajímavé, před pár dny jsem se přela o to, zda rodit, nebo nerodit doma, plácala se do čela nad útlocitností některých dam a vyzdvihovala pozitiva nemocničních rutinérů, jejichž ruce samy bezpečně vědí, kam sáhnout. Ovšem první kontakt s touto porodnicí jako by dával za pravdu oněm alternativním matkám, kterým se pod přezíravým terorem rodit nechce. Tak jsem si - poté, co jsem položila telefon, znáte to, l'esprit de l'escalier - říkala: Ví ta žena, jejíž moc spočívá v propisce a tlustém linkovaném sešitě, že je nepřicházím obtěžovat? Že jsem jejich klient, za kterého jim moje pojišťovna posléze vysolí kolem 12 a půl tisíce korun? A já, žádostiva přítomnosti otce u porodu a nadstandardního pobytu, ještě další tisíce přihodím? Nesmím na to zapomenout.