HIV pozitivní se poprvé v Česku hodlá soudně bránit proti výpovědi

Schází mu už jen poslední krok, aby se v Česku odhodlal k nevídanému - zažalovat zaměstnavatele za to, že jej vyhodil kvůli diagnóze HIV.

Tři a půl roku pracoval jako státní policista v Praze. Od chvíle, kdy se dozvěděl zdrcující diagnózu, uplynuly čtyři měsíce do jeho propuštění. Výsledek HIV testu totiž prosákl na pracoviště.

"Když jsem na sklonku roku 2010 v práci předstoupil před posudkového lékaře, bylo jasné, že se můj životní sen právě sesypal jako domeček z karet," říká mladík M. B., jehož jméno redakce zná, ale na jeho přání jej nezveřejní, dokud se muž neodhodlá k soudnímu sporu.

"Déčko" znamená propuštění

Česká legislativa nevyžaduje, aby HIV pozitivní člověk oznámil svou diagnózu zaměstnavateli. Když ovšem přijde na věc, vzbuzuje tato nemoc ve společnosti velké emoce.

"To, že jsem HIV pozitivní, vynesl někdo z lékařského personálu, jiná možnost mě nenapadá. Postupně si o tom začalo šuškat celé oddělení," vzpomíná M. B. Pak už přišel jen příkaz dojít si ke zmíněnému služebnímu lékaři, který po ověření pravdivosti diagnózy předal případ posudkové komisi.

"Zařadili mě do skupiny D podle policejní Vyhlášky o zdravotní způsobilosti, což znamená s okamžitou platností výpověď," vypráví.

Současná léčba přitom dokáže vliv viru na běžný život výrazně zpomalit a HIV pozitivní člověk může bez zásadních projevů nemoci fungovat až patnáct let. Virová nálož v krvi se léčbou dá snížit na minimum a člověk se tak stává nenakažlivým. "Čekal jsem zařazení na kancelářskou pozici. Policejní práci bych pořád zvládl," tvrdí M. B.

Pak se dozvěděl o případu Poláka, který soudní spor o své právo na práci u policie vyhrál a založil tím precedens. Po jeho vzoru začal M. B. také bojovat.

"Napsal jsem veřejnému ochránci práv a oslovil jsem Český helsinský výbor," říká. Když mu ombudsman před pár měsíci odpověděl, že pracovněprávní spor do jeho agendy nespadá, došlo mu, že jedinou cestou je soud. "Znamená to ztrátu anonymity, ale jinak se tady věci nezmění," přemítá M. B.

Krach v práci i v rodině

K žalobě na bývalého zaměstnavatele se odhodlává už druhým rokem. Může se to zdát dlouho, ale vyrovnat se s doživotní diagnózou, si zdravý člověk neumí představit. I vzhledem k tomu, jak společnost na nemocné HIV obvykle nahlíží.

Pro M. B. byla diagnóza šokem. "Zavolali mi, že mě jeden člověk uvedl jako osobu, kterou mohl nakazit syfilidou. To se nepotvrdilo. Zároveň se ale testovalo HIV a test vyšel jako pozitivní," vzpomíná M. B. Tehdy mu bylo 23 let.

Devatenáctý srpen 2010 má tak stále živě před očima jako den, kdy byl nucen začít jiný život. "Vyšel jsem z ordinace jako náměsíčný. Hned jsem věděl, kdy a kdo mě nakazil, ale bylo to moje chybné rozhodnutí - jít do náhodného sexu bez ochrany," vzpomíná. Pro M. B. se rozběhl kolotoč testů, omezení a pravidelného užívání léků.

Kromě výpovědi v práci se od něj odtáhla navíc i rodina. "Matka se s tím srovnávala několik měsíců. Otec se mnou nemluvil tři a půl roku poté, co jsem mu řekl, že jsem gay, více než rok mlčel, když jsem mu oznámil diagnózu," dodává.

Se ztrátou zaměstnání přišly i existenční problémy. "Z nemocenské a případné podpory v nezaměstnanosti v Praze byt nezaplatíte," vysvětluje, proč se nakonec rozhodl vyhledat služby azylového zařízení Domu světla pro HIV a AIDS nemocné, kde začal brzy působit jako preventista na školách.

Dnes pracuje v kanceláři na exekutorském úřadu a opět je schopen se o sebe postarat. "Je mi pětadvacet, nechci kvůli jedné chybě přijít o všechny sny," dodává.

PROPUŠTĚNÝ KVŮLI SVÉ NEMOCI
Vinou diagnózy HIV přišel pětadvacetiletý M. B. z Prahy o místo policisty. Nyní pracuje v kanceláři na exekutorském úřadě.
FOTO: HN - LUKÁŠ BÍBA

Jít do soudního sporu znamená ztrátu anonymity, ale jinak se tady věci nezmění.
M. B.
policista propuštěný kvůli nákaze HIV