Mezi politiky se šíří nedůvěřivost, bojí se odposlechů i sledování

Ve vyhlášeném pražském klubu SaSaZu zapíjeli ve středu 17. dubna svůj rozchod s Věcmi veřejnými ministři a poslanci kolem Karolíny Peake. Jejich večerní tah sledovali zpovzdálí neznámí lidé s fotoaparátem, ministra dopravy Pavla Dobeše pak ještě do centra města stíhala cizí fabie. Záhada se ve čtvrtek vyřešila sama. Byli to novináři z deníku Blesk.

"Ale jakou máte jistotu, že to jsou vždycky novináři? Moderní technologie vás vedou k tomu, klást si otázku, jestli to je jenom novinářská obec, která má zájem o informace, nebo jestli v tom není nějaká jiná skupina," zlobil se druhý den při rozhovoru s HN Dobeš a dodával: "Ano, jsou organizace, které chrání zájem státu. To ale na tom autě nikdo nemá napsané."

Mladý ministr svými obavami odkryl, v jaké atmosféře dnes politici žijí. Není totiž zdaleka jediný, kdo se nervózně otáčí za podezřelými kolemjdoucími a ptá se, zda to nejsou důstojníci tajné služby či agenti nějaké detektivní agentury. Vládu Petra Nečase, která si koncem dubna ve sněmovně otestovala svou pevnost, proto čekají vedle programových bojů také ty "zpravodajské".

Nedůvěřivé, až paranoidní chování mají za vinu nahrávky ze schůzek Věcí veřejných nebo přepisy telefonických hovorů Pavla Béma s podnikatelem Romanem Janouškem, které se dostaly do médií. Nikdo navíc netuší, kolik dalších materiálů se po kuloárech potuluje a kdy - jedno, zda původní, či falešné - se objeví.

Nikdo nevěří nikomu

Víc než jindy je v posledních týdnech opatrný i samotný premiér. V lednu totiž jeden ze zaměstnanců Úřadu vlády vynesl důvěrné informace z kanceláře Nečasovy nejbližší spolupracovnice, šéfky jeho kabinetu Jany Nagyové. Mezi ukradenými věcmi byla její výplatní páska, která se hned v lednu dostala do médií. Kromě ní ale zmizely ještě citlivější údaje, především pak Nagyové pracovní diář.

V něm přitom podle informací HN byly zaneseny pravidelné schůzky například s klíčovými lidmi z polostátního gigantu ČEZ, ale i s některými vlivnými figurami ze zákulisí ODS, jako je třeba ústecký podnikatel Patrik Oulický. Právě proto panuje kolem zmizelého diáře v premiérově okolí nervozita, nikdo totiž neví, kdo kopie diáře má a k čemu je chce použít.

"Obecně lze říci, že jakékoliv důvěrné, osobní a podobně citlivé informace, které nezákonně uniknou do médií, pochopitelně lze zneužít k politickému boji. Vždycky je nutné se ptát, komu to slouží. Nikdy nelze vyloučit případnou manipulaci s takovými daty," reagoval na dotazy HN ohledně diáře mluvčí vlády Michal Schuster. Co přesně z premiérova okolí zmizelo, ale odmítl komentovat s tím, že případ od ledna šetří policie.

Randák a spol.

Pravicoví politici jsou ale ostražití ještě před jedním svým letitým sokem - bývalým ředitelem civilní rozvědky Karlem Randákem. Ten v minulosti přinesl do médií fotky z legendární toskánské dovolené Mirka Topolánka s lobbisty a odstartoval tím pád jeho vlády. Dnes Randák bojuje proti korupci v dresu Nadačního fondu proti korupci, kde se zatím nejostřeji pustil do podnikatele navázaného na středočeskou ODS Ivo Rittiga a jeho údajných obchodních aktivit okolo pražského dopravního podniku.

"To, že nás sledují, je běžné. Počítám ale i s tím, že nás zkoušejí odposlouchávat," vysvětloval v jednom z rozhovorů pro HN zakladatel fondu, podnikatel Karel Janeček. Mimochodem, říkal to ve chvíli, kdy mu kolega nesl nový mobilní telefon - šifrovaný a zabezpečený proti odposlechu.

Vadí i mobil na stole

Strach z tajných nahrávek i odposlechů naplno pronikl i do Poslanecké sněmovny. Slova "To není na telefon, to probereme až osobně" se stala běžnou součástí konverzace. Stejně často se během schůzek a pracovních setkání všichni dokola ujišťují, zda hovor nikdo nenahrává.

"Nejenom že se na mě při schůzce všichni divně dívají, když si třeba jen položím telefon na stůl, ale v posledních týdnech mě při návštěvě mé poslanecké kanceláře čtyři nebo pět lidí říkalo, že doufají, že si je nenahrávám. To je opravdu smutný výsledek," popsal sociálnědemokratický poslanec za ČSSD Jan Chvojka to, o čem ve sněmovně šeptem mluví desítky jeho kolegů.