Na žádné mapě nenajdeme přístav, do kterého loď unie evropských států směřuje. Nejistota o cíli ve smyslu definitivního ideálu není však jejím mankem, ale její předností: propojování evropských států a prohlubování jejich součinnosti je a bude procesem s otevřeným koncem. Tento proces má jediný smysl, kterému se podřizuje vše: na kontinentě se už nesmí vést války.
To ale také znamená, že EU bude za pět let docela určitě zase uprostřed nějaké krize. Krize je totiž způsob její dnešní existence: když Evropané vědomě, moudře rezignují na "evropskou finalitu", musí být možné každý nabraný směr učinit sporným. Budou ústupy, návraty, bude třeba opravovat chybná rozhodnutí. A členských států nemusí jen přibývat: kupříkladu na Řecko bych si dnes nevsadil.
12:56
I perfektně fungující firma se může dostat do daňové ztráty. Jak s ní naložit v daňovém přiznání?
12:00
Jak lososa zbavit kostí a naporcovat na sushi? Ukazuje šéfkuchař Marek Hora
12:00
Proč kvalitní wasabi nepálí jako čert a jak dlouho vydrží zásoba řasy nori? Čtěte v seriálu o sushi
11:58
Lahůdky, maso i květiny. Prodejce Amazon proniká na trh s potravinami
11:49
Zátah na "vory v zakoně": Detektivové v Česku zatkli jednoho z bossů gruzínského gangu
