Old Babička

Mayovky jsou jako nekvalitní pervitin, píše v románu Mandaríni Stanislav Komárek. "Sice nevratně poškozují duši, na druhé straně vyvolávají už po pár stránkách fatální závislost." Autoři komiksové novely Ve stínu šumavských hvozdů, kteří se nechali pasážemi Komárkovy knihy inspirovat, poslali rovnou svého Karla (alias Old Shatterhanda, alias Kara ben Nemsí) na psychoanalytické lehátko. V nově "objevené", nikdy nepublikované mayovce totiž bílý superhrdina Divokého západu i Orientu vládne omračující pěstí i jezdeckou zdatností, ale současně se děsí podmanivosti žen a vůbec tak nějak zůstává uvnitř chlapcem. A je to právě jeho šok z nahoty a ze slastí pozemského bytí vůbec, co je skutečným dramatem komiksu, jenž je opatřen upozorněním, že "může způsobit předčasný konec dětství".

Svědčí o tom i obálka šedesátistránkového svazku, vyvedená v pravidelných geometrických polích, upomínající svou barevností i kompozičním řešením na šedesátá léta, kdy byl kult Karla Maye nejsilnější. Jezdecká postava tu zírá na výmluvný kosočtverec před sebou, zatímco v prostoru nad ní se plazí šlahouny a větve neprostupného pralesa, jenž může být stejně tak romantickým přírodním výjevem jako esencí zašmodrchaného podvědomí.

Hrdina vyválený v trapnosti

Už Komárek ve své románové perzifláži nastražil na hrdinu dvou kontinentů smyslný půvab největší Češky - Boženy Němcové. Zatímco v jeho podání však má střet dvou ikonických velikánů charakter špionážní zápletky, vtiskli oceňovaní komiksoví scenáristé Vojtěch Mašek a Džian Baban příběhu odvázaně sexuální ráz. A tím se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu - naservírovali tak kreslíři látku, která jeho naturelu dokonale sedla.

Jedním ze znaků dobrého výtvarníka je, že i když mění styly či postupy, vždycky poznáte jeho rukopis. Ať maluje krajinu, nebo portrét, tvoří temperou, nebo tužkou, výraz se nemění. Právě takový je Jiří Grus, absolvent klasické malby na AVU a ve třiatřiceti letech hvězdný autor porevoluční komiksové scény, mnohými považovaný za nástupce Káji Saudka. Jako by na tuhle příležitost celou dobu čekal. Po sériích s Volemanem, utvořeným sice s pevnými atributy (trenýrky - kšiltovka - palička), ale jinak se rozpadajícím do řady anekdotických epizod a obtížně dešifrovatelných sešitových dobrodružství, konečně chytil do drápů celistvého hrdinu, jehož může trápit, pitvat, dekonstruovat a pořádně vyválet v trapnosti a pochybách. A sevřít biedermeierovsky spořádanými, oblými komiksovými panely.

Zbude jen osamělá nahá špejle

"Nejsem snad jenom stroj na hrdinství, první, který kdy kdo vynalezl...? Nejsou mé příběhy jako kousky špízu, lační čtenáři je snědí a nezbude z nich nic... jen osamělá nahá špejle?" víří hlavou Karlovi a Grus se svými kolegy dělají vše pro to, aby mu dali za pravdu. Nechávají ho mýt v šatech (jeho podstatu tvoří jenom literární slupka), stopovat na městském dláždění (podivín, který sem spadl z jiného světa) a kolabovat poté, co se stane svědkem koitu Vinnetoua s Ribannou ("Řekni, že se mi to zdá, bratře!"). To vše uprostřed nádherného dobrodružství akvarelových barev, z něhož se tu a tam zalesknou Mařákovy lesní scény, Váchalovo vyvolávání šumavských duchů, ale i to nejlepší z české ilustrátorské tradice - skvěle zvládnuté charakterové typy jako u Cyrila Boudy nebo Hanuše Schwaigera.

Především Grusova práce vypráví příběh, až potom scénář. Je to výtvarník, kdo svlékl Babičku a celé Staré bělidlo donaha, včetně paní kněžny a komtesy Hortensie. Grus dokonale chápe médium komiksu a dokáže v něm vyjádřit obsahy, které by jinde neprošly. Násilí páchané na ženách je nechutností a ve filmech se ho dopouštějí hlavně padouši, ale když Karel udeří levačkou Němcovou do spánku, je výsledkem líbezný obrázek, jeden z nejkrásnějších z celého díla. Ano, je to tak.

O tomhle komiksu ještě uslyšíme, třeba na podzim, až se budou udílet ceny Muriel. Přesto se nelze zbavit dojmu, že mayovky a česká největší spisovatelka představují koncepty mnohem obsažnější, než jak je zobrazují tvůrci této grafické novely. Ve stínu šumavských hvozdů ještě stále cosi vězí. Proč byl nepopulární rakouský ministr vnitra Alexander Bach ve skutečnosti ženou, je jen jedním z oněch tajemství.

Džian Baban a Vojtěch Mašek, namaloval Jiří Grus
Ve stínu šumavských hvozdů
Lipnik, Praha 2012

KARLOVY POCHYBY
Karel alias Old Shatterhand sedí proti muži, který do sebe zcela mechanicky hází velké kusy špízu, a v hlavě se mu honí pochyby, zda on sám není jenom takový mechanismus, první stroj na hrdinství, který kdy kdo vynalezl. A výtvarník Jiří Grus s autory předlohy Džianem Babanem a Vojtěchem Maškem dělají vše pro to, aby mu dali za pravdu.
REPRO: LIPNÍK