Vždy, když se účastním nějaké akce na podporu lidských práv, mám pocit mírné nepatřičnosti a fatalismu. Co se vlastně změní, když podepíšu další petici, poslechnu si účastné projevy nebo postojím se svíčkou? Má to vůbec smysl?
Určitě to nevrátí život Anně Politkovské nebo Stasovi Markelovovi, po kterých mi zůstaly jen vzpomínky na těch pár setkání v různých redakcích a kancelářích nevládních organizací, když jsem od nich obvykle něco potřeboval. A při znalosti chování běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka si nemyslím, že by můj podpis pod peticí dosáhl propuštění mého přítele Alese Beljackého z vězení, kam se dostal za obranu lidských práv. A tak bych mohl pokračovat.
19:01
Nejlepším vládcem 20.století byl podle Rusů Brežněv, reformátor Gorbačov neuspěl
18:49
Úspěch plynu z břidlic v USA láká další země. V Česku není těžba na pořadu dne, řekl Nečas
18:26
Revoluce ve výrobě dětských plenek: Ropu nahradí kukuřice, cena bude dál kolísat
17:19
Merkelová popřela, že byla za NDR agitátorkou mladých komunistů
16:55
Bernanke varoval před předčasným ústupem od "tištění" levných peněz
