Steven Van Zandt: Gangstery jsem potkal až se Springsteenem

Předtím než Bruce Springsteen a spol. včera vyrazili do města na oběd, stavil se jejich kytarista Steven Van Zandt v útulném pražském Hard Rock Café. Muže, který už třicet let tvoří páteř kapely E-Street Band, znají Češi hlavně jako věrného consiglieriho Tonyho Soprana z populárního gangsterského seriálu o italské mafii v Americe. V osmdesátých letech ale Van Zandt zorganizoval i akci na protest vůči jihoafrickému kasinu Sun City, kde američtí muzikanti za milionové honoráře přimhouřili oko nad apartheidem. "Dnes všechno úsilí vkládám do soutěže Hard Rock Rising, která na celém světě hledá talentované mladé kapely. Bez podobných iniciativ nemá rocková hudba budoucnost, protože její infrastruktura umírá," říká Van Zandt.

HN: Odkdy nosíte ty své pirátské šátky?

Začal jsem v polovině sedmdesátých let, ale ne kvůli módě. Prosvištěl jsem předním sklem auta a vlasy už mi nikdy normálně nedorostly. Chvíli jsem nosil paruky, ale nakonec jsem vlasy shodil a od té doby mám hlavu přikrytou i na Sahaře. Naštěstí mezi rockery jsou takovéhle hadry běžné.

HN: Začal jste účinkovat v seriálu Sopranovi, protože si z dětství pamatujete skutečné italské gangstery?

Naše rodina se odstěhovala z centra New Jersey na kraj města právě proto, abychom se vyhnuli Italům a všem etnikům. Nikdo nechce žít uprostřed znesvářeného sousedství plného ozbrojených, nezaměstnaných řízků z celého světa. Takže jako dítě jsem se kolem Italů moc nemotal, i když kolem nás pár grázlů taky žilo. Opravdové gangstery jsem potkal, až když jsme se Springsteenem začali hrát po klubech. Pobřeží New Jersey je něco jako taková gangsterská dača, mafiáni tam jezdívají na odpočinek a mimo jiné chodí na muziku. Nedá se poznat, kdo z nich je skutečný gangster a kdo si na něj jen hraje, ale strach nám naháněli všichni.

HN: Ale nikdy vám nikoho neoddělali před nosem?

Rozhodně ne u nás doma, jestli se v sousedství střílelo, jako děti jsme o tom nevěděli. Opravdu nebezpečné to bylo a stále je u přístavních doků v New Yorku, kde mafie čile operuje dodnes. Pro postavu Silvia ze Sopranových jsem tedy předlohu neměl, ale načetl jsem asi padesát knih a nakoukal všechny filmy včetně starých gangsterek z třicátých let s Jamesem Cagneym. Ten žánr mě bavil, takže když mi tvůrce seriálu David Chase roli nabídl, ani jsem neváhal.

HN: Jak moc jste do toho šel?

Hodně jsem kvůli roli přibral, nechal jsem si ušít oblek od krejčího skutečného gangstera Johna Gottiho a v hlavě jsem si tu postavu hodně promýšlel. Silvio je spíš jako gangster ze čtyřicátých let, protože to byla zlatá éra mafie. Dneska ve Státech úřadují ruští grázlové a jamajská mafie nebo Pákistánci, ale je to samé svinstvo. Éra romantických gangsterů už je fuč. Teď se aktuálně věnuji seriálu Lilyhammer, což je takové nepřímé pokračování Sopranů - akorát že jeho hlavní hrdina, americký mafián, žije v Norsku.

HN: Springsteenova muzika je poslední dekádu vyloženě politická. Má víc fanoušků mezi voliči demokratů?

Kdybych byl republikán, budu na tuhle kapelu pěkně naštvaný. Pravdou je, že já sám jsem politicky vyhraněnější než Bruce, v osmdesátkách jsem dělal jenom politiku a dneska obě strany považuji za velké zlo. Pokud se na Ameriku díváme tak, že republikáni jsou stranou bohaté elity a demokrati bojují za práva chudé pracující třídy, pak je Bruce samozřejmě demokrat, ale takhle černobílé to není. Písničky jako Death To My Hometown nebo Jack of All Trades jednoduše připomínají, že pracující třída je dneska namydlená. Co se mi líbí na současném turné, je fakt, že Amerika i Evropa jsou momentálně ve stejné ekonomické šlamastyce, a tudíž máme společné téma. Všichni jsme svorně v hajzlu.

HN: Silným tématem šňůry je ale i smrt saxofonisty Clarence Clemonse a varhaníka Dannyho Federiciho.

A za těchto okolností bychom snadno mohli mít pohřební náladu. Ale my se písničkou We're Alive snažíme říct, že ti, kdo odešli, po sobě nechali odkaz, na nějž je třeba navazovat. Dělnická třída je na tom příšerně, naši kamarádi z E-Street Bandu zemřeli, ekonomika se řítí do maléru - a my přesto povzbuzujeme lidi. I ten, kdo přijde na Springsteena zasmušilý, zaručeně odchází nabitý energií.

HN: Musíte kvůli turné držet kondičku?

Každý večer hrajeme tři a půl hodiny, to už není sranda. Na takovéhle šňůře se už nedají dělat drogy ani chlast. Kdyby existovalo něco, co se dá šňupnout proti takhle enormnímu tlaku a zodpovědnosti, jsme všichni zkouření až za ušima! Ale rokenrol, drogy a sex jsou věc minulosti. Dnešní rocker musí být spořádaný jako atlet.

HN: Jak máte v kapele rozhozené kytarové role?

V každé písni je přesně stanovené, co kdo hraje. Bruce má volnou ruku a druhý kytarista Nils Lofgren se přizpůsobuje, když já vytáhnu španělku, on má elektriku a podobně. Jinak to nejde, sedmnáctičlenný band už je jako orchestr a nesnese žádné experimenty. Proto jsme před touto šňůrou také cvičili tři týdny namísto obvyklého jednoho. Dřív jsem se staral i o aranžování a dnes po Clarencově smrti mám na triku dechovou sekci, ale Bruce se v tomto ohledu také hodně vyšvihnul.

HN: V sobotu jste headlinery londýnského festivalu Hard Rock Calling, kam míří i Paul Simon s obnoveným Gracelandem. Tedy deskou, která porušila kulturní bojkot apartheidu. Nedali jste si tehdy přes držku?

To by nebylo fér, Paul je takové tintítko, že bych ho rozmázl jako mouchu. Nechci se naparovat, ale zatímco Simon natáčel s Jihoafričany, my jsme s osmdesáti tisíci lidmi volali po propuštění Nelsona Mandely a vyhráli jsme samozřejmě my. Paula docela snesu, ale s tímhle mi vždy lezl na nervy a ještě víc mě štve jeho ego.

HN: Graceland je ale krásná deska.

No a? Historicky vzato přišla ve špatný čas a Paul by se měl, sakra, omluvit! Vydělal na apartheidu asi patnáct milionů dolarů a pořád nedokáže říct víc, než že se asi neshodneme a že jeho deska se do revolučních událostí v Jižní Africe nehodila. Je to kreténský egomaniak! Ale uznávám, že s ním občas bývá i legrace.

HN: A co se stalo s kasinem Sun City?

Dodnes existuje, ale tu magnátskou krysu, hoteliéra Sola Kerznera, jsme odtamtud naštěstí vykouřili. Měl by nám poděkovat, protože záhy nato si otevřel luxusní letovisko Atlantis na Bahamách a kasino Mohegan Sun v Connecticutu a dnes má desetkrát takové jmění. Naštěstí apartheid padl a do Sun City už se všichni mohou vesele jezdit dívat na zebry a hrát, co se jim zlíbí.

VYHLEDÁVAČ TALENTŮ
Kytarista Steven Van Zandt má v USA už deset let rádiový pořad, v němž hraje rockovou klasiku a objevuje nové kapely. Rukama mu prošli i začínající White Stripes. Dnes jejich nástupce hledá jako porotce soutěže Hard Rock Rising, jíž letos prošlo dvanáct tisíc kapel. České kolo vyhrála holešovská kapela Segment, ale v Londýně vystoupí celosvětový vítěz Hey Monea! původem z Clevelandu.
FOTO: HN - MATEJ SLÁVIK