Když v pecích jiskří

Když v sobotu zpíval na festivalu Colours of Ostrava Michal Prokop zcela novou píseň Petra Skoumala s textem Pavla Šruta nazvanou Stodolní, zněla jako ozvěna zašlých časů: "Do hlubin noci fáráš v plné polní / a mizíš ve Stodolní."

Právě v pověstné Stodolní ulici, dříve kulturním, dnes už jen zábavním centru Ostravy, a na dalších scénách uprostřed města před jedenácti roky festival začínal. Letos se poprvé přestěhoval - od čtvrtka do neděle se konal ve vítkovickém areálu vysokých pecí a těžních věží. A jako kdyby chtěl čelit jejich gigantickým katedrálním rozměrům i zvláštní duchovní povaze, kterou ta masa opuštěné rezavějící oceli nabývá, vybudovali tu pořadatelé hlavní pódium obrovské jak brána do Mordoru. V sobotu v podvečer na něm vystoupila například dvaatřicetiletá francouzská zpěvačka Zaz a na její koncert se seběhla snad většina z více než jedenatřiceti tisíc lidí, kteří přišli na festival.

Kdo je tady za hvězdu?

Zpěvaččino v Česku ještě nedávno neznámé jméno ve spojení s tak vysokým počtem posluchačů, kteří nechtěli energickou a vstřícnou Zaz pustit ze scény, dokládají, že ostravský festival není závislý na prověřených hvězdách.

Vstupenky do Ostravy nejspíš neprodává ikona popové scény Alanis Morissette, která krátce po Zaz odehrála rutinní koncert, a ani slavná Björk, jež účast na festivalu odřekla v době, když už její jméno bylo vysázeno největším písmem na festivalových plakátech. Spolehlivým dealerem festivalových lístků je spíš značka Colours, roky budovaná vybranou dramaturgií. Ta stírá rozdíl mezi hvězdou a festivalovým outsiderem a zaručuje, že i na vedlejších scénách se mnohdy dějí zásadní věci.

Důvěra posluchačů v dramaturgii je natolik silná, že byli ochotni trávit dlouhý čas v ještě delších frontách před koncertním sálem Gong, kde se odehrával posluchačsky nejnáročnější program festivalu zastoupený především zahraničními hudebníky, mnohdy v českých premiérách. Žádní staří známí, ale spíš mladší a skoro neznámí jako argentinský Orquesta Típica či skupina libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa.

Ti v bývalém plynojemu, přebudovaném architektem Josefem Pleskotem v unikátní koncertní sál z betonu a oceli pro patnáct set návštěvníků, budili úžas jako málokterý z festivalových headlinerů. Típica svým k nepoznání modifikovaným tangem, které jako by si z relaxačních důvodů napsal Stravinskij v čase, kdy komponoval zneklidňující Svěcení jara. A Maalouf jako stavitel absolutní hudby, která se nezastaví před ničím. Ve ztišených pasážích je modlitbou, jež posluchače konsoliduje, aby mu pak v postzeppelinovských bouřích nekompromisně utrhla uši.

Malouf sfáral do hlubin noci

Maaloufův koncert začínal včera v jednu hodinu ráno, a stal se tak noční můrou festivalu, jejíž nálety budou posluchače ještě dlouho po Colours v podvědomí atakovat. Pavel Šrut by napsal, že Maalouf do hlubin noci sfáral v plné polní.

Jestliže jihoafrický trumpetista a zpěvák Hugh Masekela, který proslul před čtvrtstoletím spoluprací s Paulem Simonem na world music projektu Graceland, předvedl v Ostravě na druhém hlavním pódiu základy pop-music pevné jak beton v Gongu, pak jeho mladší kolega od trumpety Maalouf rýsoval budoucnost světové hudby. Kdyby si ti dva spolu někdy zahráli, byl by to koncert koncertů.

Spodní proud

Colours of Ostrava je festivalem protikladů, ostrých střihů, hluků i ztišení a především kultur. Když před lety začínal, sledoval tehdejší vlnu world music, často její africkou část. Ta dodnes tvoří spodní festivalový proud, který probublává i na velké scény, ztělesněný nejen více popovým Hughem Masekelou, ale i etnicky autentičtější skupinou hudebníků-vozíčkářů Staff Benda Bilili. Muzikanty z Konga loni uvedl na česká pódia jiný výrazný, i když komorní festival, pražský Respect. Reprízu rytmického přívalu Staff Benda Bilili nabídli včera Colours na hlavním pódiu.

A už v pátek vystoupil v Ostravě s kapelou oblečenou do zářivě fialových šatů jak kněžských rouch malijský hráč na loutnu ngoni Bassekou Kouyate, držitel ceny BBC v kategorii world music. Loutny v rukou hudebníku připomínaly artefakty od výtvarníka Františka Skály mladšího. Bylo to prolnutí estrády synchronních pohybů s mimořádnou virtuozitou a rytmickou gradací, která pohlcovala a nedalo se z ní vystoupit, dokud kapela nedohrála.

Léčit se z podobných smrští se dalo hlasovými náplastmi dvou už proslulých mužů s kusem ženy v srdci i na jazyku: Kanaďana Rufuse Wainwrighta a Brita Antonyho Hegartyho, držitele důležité Mercury Prize z roku 2005. Zatímco první vystoupil se svou rockovou kapelou, ale nejsilnějšího účinku dosáhl především "eltonjohnovsky" jen při klavíru nebo v harmonicky slastném gospelově-folkovém triu, druhého doprovodila ostravská Janáčkova filharmonie.

Kronos metal

To nejpodstatnější se letos v Ostravě odehrávalo na pěti scénách. Dvě největší stály na dohled vysokým pecím, sál Gong a dvě menší venkovní pódia se přimykaly k ocelovým hutním konstrukcím. Procházet tudy a hledět na bizarní obry s tu a tam proraženými stěnami, za nimiž zbyly ještě hromady popílku z někdejších taveb, byl němý heavymetalový přídavek nezapsaný v programu.

Stejně překvapivý jako třeba čtvrteční koncert amerického smyčcového Kronos Quartetu s finským akordeonistou Kimmem Pohjonenem a jeho krajanem, hráčem na elektronické perkuse Samulim Kosminenem, který bychom spíš očekávali v komornějším Gongu než na velkém pódiu. Jenže jejich projekt Uniko je "nejmetalovější" ze všech, na nichž se kdy proslulý Kronos podílel, i když má také pasáže velmi křehké nebo atonální. Přesto Kronos předvedl pravděpodobně energeticky nejvydatnější festivalový koncert. Je jisté, že i ve vysokých pecích to muselo při něm po letech opět jiskřit.

Colours of Ostrava
Dolní oblast Vítkovice, 12.-15. července

ZPRAVODAJSTVÍ Z FESTIVALU ČTĚTE NA http://art.ihned.cz

Jestliže jihoafrický trumpetista a zpěvák Hugh Masekela předvedl v Ostravě základy pop-music pevné jak beton v Gongu, pak jeho mladší kolega od trumpety Maalouf rýsoval budoucnost světové hudby. Kdyby si ti dva spolu někdy zahráli, byl by to koncert koncertů.

MEZI REZAVĚJÍCÍ OCELÍ
Jihoafrický trumpetista a zpěvák Hugh Masekela (vlevo nahoře) předvedl v sobotu večer, jak pevné jsou základy pop-music. Francouzská zpěvačka Zaz (vpravo), která okouzlila publikum natolik, že ji nechtělo pustit ze scény. Jeden z největších vokálních inovátorů a improvizátorů všech dob s ohromující hlasovou technikou - Bobby McFerrin (dole vlevo). Impozantní kulisa industriálního prostoru Vítkovic rámovala letošní ročník Colours of Ostrava (dole uprostřed).
FOTO: 3X HN - MARTIN SVOZÍLEK A ČTK