Rusko má bezpilotní letouny jen na léto

Přestaňte nakupovat izraelské bezpilotní letouny, jsou nám k ničemu! Nemůžou létat v mrazu! Tak zní vzkaz ruských průmyslníků ministerstvu obrany a vládě. Ta ale odpovídá, že nejdřív musí domácí výrobci předvést něco alespoň trochu srovnatelného.

Zatím poslední salvou ve sporu o to, zda má armáda používat výhradně ruské zbraně, nebo jestli může nakupovat i v zahraničí, je článek známého vojenského novináře Viktora Mjasnikova v prestižním týdeníku Nězavisimoe voennoe obozrenije. "Za co jsme utratili asi 200 milionů dolarů, není jasné. Není žádná zpráva o tom, že by je dostala jakákoli bojová jednotka, nebo že bychom se naučili nějaké nové technologie," napsal Mjasnikov.

Autor si v článku také stýská, že Rusové vlastně ani nevědí, jak izraelské drony fungují.

"Podle smlouvy vojáci nesmějí otevírat ani letadla, ani pozemní vybavení. Když se něco rozbije, musí přiletět izraelský specialista. Palivo musí být také výhradně izraelské," vypočítává nevýhody importovaných strojů Mjasnikov.

Nejtěžší kalibr si ale schoval nakonec. Podle Mjasnikova informace z letounů není šifrovaná, jako navigační systém je použitý americký systém GPS a integrace do ruských informačních systémů není možná. "Především ale v manuálu je napsáno, že stroj nesmí být používán, pokud by teplota klesla pod bod mrazu," tvrdí novinář.

Mnozí ovšem článek považují za součást války mezi ruskými výrobci vojenské techniky a ministerstvem obrany, které je hluboce nespokojeno s kvalitou jejich produkce.

"Podobné články jsou jsou často inspirovány lobbisty. Což ale neznamená, že to nemůže být pravda. Program bezpilotních letounů je natolik utajený, že si dovedu představit, že ta letadla skutečně nemohou v zimě létat," řekl vojenský expert Pavel Aksakov listu Izvestija.

Spor se táhne prakticky od rusko-gruzínské války v srpnu 2008. Tehdy ruská armáda zjistila, že zvítězila pouze hrubou silou. Podstatně menší gruzínská armáda vzdorovala neočekávaně dlouho mimo jiné kvůli lepšímu vybavení. Gruzínců. "Nám chyběly komunikační prostředky, důstojníci používali soukromé GPS, aby věděli, kde jsou, a naprosto nefungovala rozvědka," vypočítává ruské slabiny vojenský analytik Ruslan Puchov.

Právě bezpilotní letouny, které dávaly gruzínské armádě taktickou výhodu, byly tím prvním, co ministerstvo obrany začalo v zahraničí nakupovat. "Existovalo hned několik ruských výrobců, ale když je armáda testovala, tak zjistila, že ani jeden systém není funkční a trvalo by roky, než by vývoj byl dotažen do konce," řekl HN Puchov, který je spoluautorem knihy Tanki avgusta, zabývající se analýzou rusko-gruzínské války.

Rusko proto v Izraeli již na jaře 2009 zakoupilo po třech kusech lehkého komplexu Bird-Eye 400, taktického systému I-View MK 150 a letounu střední velikosti Searcher Mk II. Hodnota kontraktu byla okolo 53 milionů dolarů. O rok později ministerstvo vyčlenilo na nákupy dalších strojů sto milionů dolarů a menší částky platilo Izraelcům i v dalších letech.

Představitelé ministerstva obrany se hájí, že do vývoje domácích bezpilotních letounů každoročně investují miliony dolarů. Jenže ruské systémy stále ještě nedosahují těch parametrů, které od nich vojáci chtějí. I tak ale některé ruské systémy ve výzbroji armády už jsou.

Jedním z nich je i systém Gruša, který koncem loňského roku koupily jednotky námořních výsadkářů. Chtějí ho používat pro průzkum břehu protivníka před výsadkem. Jak ale říkají představitelé generálního štábu, do dokonalosti má daleko. Umožňuje pouze přenos obrazu, aniž by indikoval, kde se letoun právě nachází, to musí operátor odhadnout sám.

Systém sestává z osmi letadélek a dvou notebooků, pracujících na systému Windows XP. Stroje mohou letět až 75 minut na vzdálenost deseti kilometrů. Hlavní výhodou systému Gruša je jeho cena. Stojí totiž jen 2,5 milionu rublů, tedy něco přes 1,5 milionu korun.

Izraelské drony

Bird Eye 400

Nejmenší izraelský bezpilotní letoun s rozpětím křídel dva metry startuje pomocí gumového praku. Ve vzduchu se udrží 80 minut a uletí zhruba deset kilometrů. Stroj pohání elektromotor.

I-View MK 150

Taktický komplex se ve vzduchu udrží přes šest hodin, během kterých uletí přes sto kilometrů. Existuje také civilní verze, kterou používají požárníci při monitoringu lesních požárů.

Searcher Mk II

Vývojově nejstarší bezpilotní letoun z produkce izraelského státního koncernu IAI. Váží 426 kilogramů a jeho akční rádius činí 250 kilometrů. Je ve výzbroji mimo jiné také indické armády.

LÉTAJÍCÍ ŠPION
Izraelské bezpilotní letouny patří spolu s americkými ke světové špičce. Protože ale Spojené státy, které vyvinuly řadu špičkových dronů také, jejich vývoz neumožňují, nakoupila ruská armáda na Blízkém východě. Na ilustračním snímku předvádí izraelský odborník neidentifikovaný stroj, pravděpodobně Searcher Mk II.
FOTO: REUTERS