Němečtí farmáři mají soupeře: levný dovoz

Pětapadesátiletý zemědělec Frank Mauer má starosti. O jeho okurky, které pěstuje u malé obce Ahlbeck u polských hranic, opadá zájem. Na statku přitom pracuje celá rodina, je to pro ně zdroj obživy. Poslední roky ale byly bídné. Frank Mauer se musí vyrovnat se stále tvrdší konkurencí zahraničních pěstitelů.

"Když se projdete blízkým supermarketem, v regálech se nabízí jen samé potraviny z dovozu," postěžoval si Mauer regionálnímu listu Ostsee Zeitung.

Jeho živobytí ohrožují levné okurky a chřest z jižní Evropy, rajčata z Maroka a česnek z Číny. Levná konkurence dolehla i na malé pivovary či výrobce uzenin.

V časech evropské krize dávají lidé přednost levnějšímu zboží. Supermarkety podle toho upravují nabídku k malé radosti domácích farmářů. "Neodpovědná cenová politika levných řetězců dnes ruinuje mnohé německé zemědělce," citovala agentura DPA Hanse Foldenauera, mluvčího Německé spolkové asociace pěstitelů.

Diktát řetězců

Němečtí farmáři si stěžují, že supermarkety odmítají prodávat jejich výrobky s vyššími cenami. Zemědělci tak musí vynalézat méně obvyklé cesty, jak prosadit své výrobky na trhu. Nabízet zboží i během svátků, využívat v obcích prodejní automaty. Farma Peter-und-Paul-Hof nabízí ve svých automatech 24 hodin denně širokou nabídku uzenin, zeleniny i mléčných výrobků. Systém se osvědčil, snížil navíc náklady na prodejní plochy i pracovní sílu. Kvantitou ale nemůže s levným dovozem soupeřit.

"Pro lokální pěstitele představuje levný zahraniční dovoz velkou výzvu," řekla stanici Deutsche Welle Anke Klitzingová ze sdružení Slow Food. Podle ní pod tlakem nižších cen, které diktují řetězce, netrpí jen farmáři, ale i další lidé závislí na prodeji: řidiči i obchodníci.

"Když se prodají místní výrobky, profituje z toho celý region," říká Anke Klitzingová. Když se prodá levné zahraniční ovoce či zelenina, znamená to užitek jen pro prodejce a případně pro zákazníka. Klitzingová zdůrazňuje, že volba mezi zahraničním banánem a východoněmeckou okurkou není jen čistě ekonomickým rozhodnutím. "Koupí na farmářském trhu podpoří zákazník zaměstnanost v regionu, dostává také zeleninu či ovoce, které neutrpěly dlouhým transportem a skladováním," vypočítává.

Obchodní řetězce ale odpovídají, že musí nabízet co nejnižší cenu, to je v zájmu zákazníka. V tomto ohledu hovoří čísla srozumitelně. Čínský nádeník na jahodové farmě pobírá v přepočtu mzdu okolo jednoho eura, v Německu činí denní mzda 110 eur.

Není tedy divu, že podle údajů Světové banky se podílí Čína na dovozu potravin do Německa už z devíti procent. Rychlá přeprava i moderní skladovací technika umožňují zachovat zboží čerstvé. Ani rostoucí ceny pohonných hmot čínské výhody nepřevážily.

Když se ale před pár týdny nakazilo 11 tisíc východoněmeckých dětí střevní infekcí po konzumaci mražených jahod z Číny, druhého největšího světového vývozce jahod, pěstitelé toho pohotově využili. "Nízká cena by neměla být tím hlavním, zahraniční zboží často není příliš kvalitní, musíme chránit zákazníky," argumentoval Hans Foldenauer. V Číně jsou pravidla pro pěstitele volná, nákazy propukají s železnou pravidelností. Transportované mražené zboží navíc snáze později podléhá nákaze.

Dotace musí stačit

Němečtí politici v čele s ministryní zemědělství Ilse Aignerovou ale argumentují, že Berlín stejně jako celá Evropská unie dělají pro domácí zemědělce maximum.

"Zemědělci dostávají ročně dotace přesahující pět miliard eur, to by jim mělo umožnit soutěž s rozvojovými zeměmi," řekl listu Süddeutsche Zeitung Ulrich Post, expert na zemědělský export. Připomíná také dotace, které dostali pěstitelé, když před dvěma lety postihla Německo střevní nákaza. Drobní farmáři podle něj musí přesvědčit zákazníky, že se vyplatí za jejich produkty připlatit.

Neodpovědná cenová politika levných řetězců dnes ruinuje mnohé německé zemědělce.
Hans Foldenauer
mluvčí Německé spolkové asociace pěstitelů