Otázka HN

O kom z vašeho uměleckého oboru v budoucnosti nejvíce uslyšíme? Koho považujete za nejvýraznější nový český talent a proč?


Jaroslav Rudiš, spisovatel

Johana Švarcová: Performerka, muzikantka, herečka, ale také velmi talentovaná autorka. Letos jsem ji dvakrát slyšel číst a těším se, až vydá knížku. Je to vtipné a sebeironické psaní, umně si pohrává s trapností. Těším se.

Jan Hřebejk, filmový režisér

Spisovatel a scenárista Jaroslav Žváček, který letos vydal román Lístek na cestu z pekla. Na rukopis k němu mě upozornil Petr Jarchovský, který jej doporučil i do vydavatelství Paseka Ladislavu Horáčkovi. Takový autorský talent se na FAMU dlouho neobjevil. Byl jsem nadšený, takový film bych chtěl umět natočit!

Kameraman Lukáš Milota sice není příbuzný Stanislava Miloty, ale roste v něm podobně vynikající umělec. Je dědicem tradice neokázalé, ale přitom vynikající kameramanské školy, jde ve stopách Miroslava Ondříčka anebo už filmy bohužel netočícího Štěpána Kučery. Budou jeho souputníci, režiséři Olmo Omerzu nebo Tomasz Mielnik jeho Formany? Lukáš s námi pracoval jako druhý kameraman na filmu Odpad město smrt a hlavní kameraman Martin Štrba jej nechal napsat do titulků jako rovnocenného spolutvůrce obrazu. Podle mého právem.

Skvělým talentem v oboru, v němž jsme byli velmoc, ale který poněkud skomírá - v animovaném filmu - je Libor Pixa. Specializuje se na počítačovou 3D animaci a jeho snímek Graffitier získal v roce 2011 Českého lva za nejlepší studentský film. Na FAMU ale třeba i na UTB ve Zlíně vyrůstá řada fantastických tvůrců, ale nakonec se musí živit animováním zeleniny v reklamách. Ačkoli Evropský Oscar pro Aloise Nebela by snad mohl na tento potenciál i tradici obrátit pozornost.

I když už to nejsou začátečníci, jsou pro mě také ohromným příslibem i herci Jiří Černý a Stanislav Majer - po mnoho let herecké opory Komorního divadla v Divadle Komedie. Ačkoli o Martinu Fingerovi, Martinu Pechlátovi nebo Romanovi Zachovi už se to ví, Jirka se Standou jsou také ohromní herci, kteří mají budoucnost, a doufám, že se časem nezkurví. Měl jsem tu čest natočit s nimi letos dva filmy a bylo to pro mě obohacující.

Vladimír Franz, skladatel a malíř

Malíři Petr a Pavel Vašíčkovi. Ačkoliv každý jde svou cestou, tak oba ukazují, že malba, která byla už mnohokrát zatracována a podceňována, má budoucnost.

Kupodivu Jan Hřebejk, který prokázal, že je schopen vystoupit ze svého zaběhnutého pořádku, a to filmem Odpad město smrt.

Milan Uhde, dramatik

Můj tip na talent roku je Andrea Březinová, která je poslední dva roky členkou souboru Městského divadla Brno. Jsem její zaujatý ctitel, protože hrála, zpívala a tančila v mém a Štědroňově muzikálu Divá Bára. Přes autorské zaujetí jsem přesvědčen o tom, že je skvělou herečkou, navíc hudebně i pohybově velmi nadanou. Andrea Březinová již není jen příslibem, je již mladým talentem.

Lenka Lindaurová, kritička, předsedkyně správní rady Společnosti Jindřicha Chalupeckého

Richard Loskot je jedním z velmi talentovaných výtvarníků, který v době, kdy už se zkusilo v umění úplně všechno, dokáže diváka opravdu překvapit. Používá nejrůznější technologie a vytváří natolik novátorské projekty, že není ani možné se logicky dobrat způsobu jejich vzniku.

Kateřina Tučková, spisovatelka a kurátorka

Z oblasti výtvarného umění bych rozhodně nominovala Hynka Martince, úspěšného absolventa Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru Zdeňka Berana, který před pár lety vyhrál britskou cenu National Portrait Gallery se svým portrétem přítelkyně Zuzany, a teď se vrátil do Česka v rámci výstavy Beyond Reality v Rudolfinu. Figuruje tam jako jeden z předních britských hyperrealistů nejmladší generace, což je ohromný úspěch.

Podobně pozoruhodná je i tvorba jeho souputníka z AVU, také z ateliéru Zdeňka Berana, Jana Gemrota. Ten však tvoří v Čechách, takže bohužel není vidět v širším měřítku - a tady je navíc nucen prát se s přetrvávajícím tuzemským podceňováním tradiční malby (potažmo malby vůbec).

V rámci nejmladší generace je pro mě pak dlouhodobou stálicí hodnou pozoru Kateřina Šedá.

Z oblasti literatury bych zmínila Vratislava Maňáka, který letos získal Ortenovu cenu.

Michal Pavlíček, skladatel a kytarista

Radek Škarohlíd. Má svůj osobitý zpěv a projev extravagantního frontmana. Je to rockový šílený showman s velkým charizmatem a nasazením.

Je tady několik zajímavých dívčích hudebních talentů jako například Tritonus Priest, Veronika Vesper, Lenka Suchánková, Kateřina Šantrochová a další.

Jan Mráček, mladý houslový virtuos, získal titul laureáta mezinárodní soutěže při festivalu Pražské jaro 2010. Fenomenální houslista s velkou budoucností.

Vladimír Kokolia, výtvarník, pedagog AVU

Jako první jasný talent mi automaticky naskočí Ondřej Basjuk. Předchozí roky intenzivní práce na nepředpojatém přístupu ke všemu, co dělá, se myslím právě báječně zúročují.

Dále jsem měl nedávno znovu v rukou malby Ryana O'Rourke, to je taky náš absolvent, širšímu publiku zřejmě naprosto neznámý - a znovu jsem musel žasnout nad ojedinělou měkkostí jeho podání a kolorismem.

Do třetice zmíním Adélu Babanovou, letošní finalistku Chalupeckého ceny. I ona dosahuje nebývalé intenzity a to její skvěle udělané video mělo nadhled i ponor.

Nina Vangeli, kritička tanečního divadla

Lenka Vagnerová, tanečnice a choreografka, poslední premiérou Jezdci potvrdila svou pověst průkazného choreografického talentu současného tanečního divadla. Jezdcům předcházela výrazná choreografická spolupráce s Těatrem Novogo Fronta na představení "divadla krutosti" Manson. Choreografické myšlení této mladé umělkyně je fyzické, obrazné, dynamické, se smyslem pro humor. Pokládá si netriviální otázky - jako ta z Jezdců: Dokážeme sdílet stejné hodnoty s ptáky?

Miřenka Čechová je spiritus agens skupiny fyzického divadla Spitfire, která se letos zviditelnila podvratným, metaforickým a vysoce emocionálním skupinovým dílem 13. měsíc. Requiem za Bruno Schulze. Vedle svého angažmá v této inscenaci choreografka a tanečnice vytvořila též vlastní sólo S/he is Nancy Joe s tématem lidí neztotožňujících se se svým pohlavím. Zpracovala je vytvořením originálního tanečního jazyka, v němž jako by přecházela z těla do těla, z pohlaví do pohlaví.

Eva Kolářová je velice mladá tanečnice z Čech (a také již začínající choreografka), která je přes rok v angažmá za oceánem, v proslulém velkém tanečním domě - Les Grands Ballets Canadiens de Montréal. Nedávno tam zazářila v hlavní roli proslulé Kyliánovy choreografie Kaguyahime. "...bere v této roli dech půvabem, vláčností a živostí, často jediná na jevišti uchvacuje svým mistrovstvím...," vyjadřuje se o ní montrealská kritika.

Petra Hůlová, spisovatelka

Napadají mě tři jména. Jana Šrámková, které na jaře vyjde druhá próza Zázemí (už jste si někdy nakousli ruku, abyste nezbili vlastní dítě?), Ondřej Buddeus, jemuž nedávno vyšla jeho druhá básnická sbírka Rorýsi a těsně mu letos utekla Ortenova cena, a Ivana Myšková, které ve Fra právě vychází prozaická prvotina Nícení (chystám se zakoupit, moc mě zaujala ukázka v RR).

Martin Vandas, filmový producent

V animaci jsem zvědav, jak dopadne povídkový film Honzy Bubeníčka Dědek kaktusák. Honza byl na škole jeden z nejvýraznějších nejen kvůli své výšce. Pak trochu zmizel ve velkých studiích, ale teď se vynořuje a rovnou pod křídly renomovaného a zkušeného producenta Ondřeje Trojana.

Druhým je pak David Súkup, který svou fimfárovskou pohádkou Rozum a Štěstí vykročil do světa rázně a oprávněně sebevědomě. Příští rok sice "jen" dokončí večerníčkovskou sérii v České televizi, ale věřím, že jeho pracovitost, nápaditost i týmovost jsou příslibem pro jeho připravovaný celovečerní film. Sice to nebudeme moci posoudit už v roce 2013, ale možná něco napoví odezva, kterou bude jeho projekt mít mezi zahraničními producenty na trhu ve Francii, kde ho bude příští rok prezentovat.

I když v Čechách těžko býti prorokem, do třetice by mohl být černým koněm Ondřej Švadlena, který aktuálně sice žije v Německu a který si zaslouží pozornost už pro svoje opravdu hodně "jiné" filmy. Studoval všude možně, připravuje nový snímek s francouzským producentem a jeho filmy se výrazně vymykají z tradičního pojetí příběhů i estetiky.

Vladimír Birgus, teoretik fotografie, kritik, pedagog

Za svého pedagogického působení jsem poznal mnoho talentovaných fotografů, jejichž kariéra odstartovala jako zářící kometa a velmi brzy zhasla. Žádnému z nich se dosud nepodařilo získat tak trvalé a pevné postavení na světové scéně jako Josefu Koudelkovi nebo do menší míry Antonínu Kratochvílovi či Jitce Hanzlové.

Z mladší generace našich fotografů má velké šance k mezinárodnímu úspěchu Dita Pepe, která už dlouho systematicky rozvíjí své osobité autoportréty s ženami, muži a rodinami, aniž by se opakovala a rozmělňovala. Její technicky precizní práce s jasným konceptem svými tématy i stylem patří do aktuálních tvůrčích tendencí a oslovují nejenom odborníky, ale i široké publikum.

Dan Šustr, skladatel, kytarista a zpěvák ze skupin Tichá dohoda a 2Wings

Loni mě při rozhovoru v rozhlase seznámil publicista Ilja Kučera s plzeňskou formací Rubiano v čele se skladatelkou, zpěvačkou a kytaristkou (pořadí nerozhoduje) "Hendrixem v sukních" či "Electric Lady" Terezou Hrubanovou. Původně jsem si myslel, že se jedná o zahraniční skupinu, proto jsem se o ni začal velmi zajímat a nabídl jim dokonce předskakování před Tichou dohodou. Tereza je pro mě na naší scéně zjevením - unikátní skladatelka a kytaristka, které se vyrovná málokterý chlap. Věřím jí, že to někam dotáhne, protože už o ní za ten rok vím, že si jde pevně za svým cílem a má tah na bránu. Do budoucna nevylučuji ani naši případnou hudební spolupráci.

Dalším projektem, který sice dosud není vidět ani slyšet, ale který bude podle mého mít na naší hudební scéně co říct, je uskupení Decadent Theatre šansonového písničkáře Roberta Kozlera. Robert je známý především jako ředitel festivalu Mezi ploty, ale málokdo ví, že ve volném čase skládá skvělé niterné písně z rodu Nicka Cavea, Shane McGowana či Leonarda Cohena a jeho fantastický cohenovsko-cashovský hlas je v našich končinách jedinečný. Na projektu spolupracuji již druhým rokem zdarma jako odborný poradce a producent a v lednu či v únoru se snad podaří realizovat první nahrávky a následně i koncerty, aby je uslyšel i okolní svět.

Vladimír Morávek, divadelní režisér, umělecký šéf Divadla Husa na provázku

Jsem si jist vichřičností talentu Milana Holendy, provázkovského herce, tři roky nazpět absolventa JAMU, který umí být tak démonický, že se pořád musíte koukat po spouštěči požárního zařízení, když jste s ním v jedné místnosti, tak křehký a dojemný je, když předstírá, že je Václav Havel - v celé té provázkovské havlovské epopeji (Prase, Cirkus Havel).

Jan Gogola ml., režisér, dokumentarista

Síla nastupující výrazné filmařské generace by se měla projevit ve snímku s pracovním názvem Gottland, který se bude příští rok natáčet podle sedmi povídek ze stejnojmenného bestselleru polského spisovatele Mariusze Szczygiela. Sedm v jednom neboli sedm studentů (a zároveň již osobitých a oceňovaných režisérů) katedry dokumentární tvorby FAMU - Viera Cakányová, Rozálie Kohoutová, Klára Tasovská, Bohdan Bláhovec, Petr Hátle, Lukáš Kokeš, Radovan Síbrt - a sedm výrazných autorských interpretací české identity dvacátého století s přesahem do současnosti. Dějinné souvislosti převtělené generační optikou do kontextu animace, archivu, inscenace, konceptu, situace, videoartu či živých obrazů.

Producentem je další výrazná osobnost nastupující filmařské generace a spolužák zmiňovaných tvůrců z katedry produkce Tomáš Hrubý, který stojí například za trilogií Hořící keř v režii Agnieszky Hollandové.

Emil Hakl, spisovatel

Jako nejvýraznější literáti mi připadají lidé, co primárně nemají potřebu dostávat ceny, umisťovat se v žebříčcích a mít plakáty v metru. Bude to tím, že jejich talent není deformován ctižádostí, a když, tak takovou, která se paralelně vyzáří někam bokem a neničí jejich sdělení, potažmo styl. Mezi mladými jich jistě je spousta, ale jsem konzerva a čtu jen ty mému srdci blízké, takže za všechny: Patrik Linhart či Igor Malijevský. V jejich textech je nesrovnatelně víc masa a krve než u těch renomovaných, kteří se podvědomě nechtějí přestat líbit. Též mě velmi zaujal Jaroslav Žváček - Lístek na cestu z pekla. Vida - přece jen jeden mladý... Emil Hakl.

Michaela Pavlátová, režisérka a animátorka

Výběr není úplně fér, protože jsem jejich pedagog a přiznávám, že tvorbu studentů jiných škol neznám tak dobře, ale mám-li vybrat tři, tak to budou Alexandra Hetmerová, Matyáš Trnka a Saska Dolejší-Jelínková. První má už teď za sebou několik úspěšných filmů, vyznačujících se inteligencí a humorem, například Swimming Pool z roku 2007. Druhý zrovna dokončil a na trh uvedl interaktivní komiks Malý Alenáš a je typem tvůrce, kterému nejspíš bude škatule animovaného filmu těsná. Třetí pak spojuje inteligenci s vtipem a hloubavost s posedlým šílenstvím.

Ondřej Ježek, hudebník a producent

V hudbě se určitě kupředu ženou skupiny Zrní a Kieslowski, každá svým způsobem pracovitě a sveřepě, ale zároveň srozumitelně širšímu publiku, takže o nich určitě uslyšíme. Z nových věcí za desku roku považuji Peklo, peklo, ráj skupiny Planety. Silná atmosféra a nečekaný krok ven z noisové komunity. A moc se mi líbí i písničková deska LUX OXID (teprve teď po skoro patnácti letech existence doceňovaného) sdružení B4.

Vladimír Merta, písničkář

České písničkářské talenty znějí z Proglasu, již tradičně jsou moravské: duo Biorchestr (Pilgrovi), Beata Bocek, básník a písničkář Jakub Čermák (alias Cermaque), Monty, houslistka a zpěvačka Jitka Šuranská, skupina Listolet... A Josef Zrník se skupinou Dva až tri. A holomócké blues Kakraholt band.

David Dorůžka, kytarista a skladatel

Mám šanci poznávat převážně mladé hudebníky, se kterými hraji nebo kteří u mne studují. Z lidí, se kterými občas vystupuji, to jsou muzikanti již trochu známí - saxofonista Luboš Soukup, klavírista Vítek Křišťan a trumpetistka Štěpánka Balcarová. A z mých studentů též pár nadějných jmen: saxofonista Michal Wróblewski, klavírista Martin Konvička nebo skladatelka Lucie Páchová. V jiných oblastech v současnosti bohužel moc přehled nemám, ale česká hudební scéna má nyní rozhodně slibný potenciál do budoucna.

Kurt Gebauer, výtvarník, pedagog

Michal Kohút - diplomant našeho ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zabsurdňuje běžnosti - pohřeb formou rakety, hudbu tajících rampouchů, malbu výstřelem raket. Záznam toho, co bychom viděli, když mrkneme. Je v tom důsledný, vytrvalý, dokáže překonat nejsložitější technická úskalí svých projektů.

Štěpán Čapek - rovněž diplomant našeho ateliéru. Nepracuje jen s nápady, dělá skutečné sochy, které vyžadují dlouhé opracovávání, na které má neuvěřitelnou trpělivost. Jeho lehce eroticko-manýristicko-artdekoidní "štych" je příjemně mimo trendy, možná proto, že vyrůstal v bavorských lesích.

Markéta Jáchimová - čerstvá bakalářka našeho ateliéru. Zaujala už v prvním ročníku lehce erotickým poselstvím z lesa u své rodné vsi v západních Čechách. Nezapomenutelná je dada s tající ledovou hlavou Václava Klause, kterou skrze média zaznamenala široká veřejnost. Její práce jsou vždy velmi osobní, ne pouze vykalkulované, jak často bývá zvykem.

Petr Borkovec, básník

Nevím, kdo je nejvýraznější básnický talent 2012 (dobré nápady měl po celý rok Ondřej Buddeus), ale vím, že není potíž vyjmenovat české básníky, kteří ještě nevydali první sbírku, ale už nyní je pravděpodobné, že až to udělají, bude to stát za to: Alžběta Michalová, Martina Blažeková, Ondřej Hložek, Jan Zvettler.

Nina Malíková, dramaturgyně, odbornice na loutkové divadlo

Milan Hajn (Divadlo Alfa Plzeň - čerstvý absolvent KALD DAMU) - Jeho něžný, vzpurný, vědoucí a bolavý Hamlet v inscenaci Hamleteen okouzlil nejen teenagerovské publikum, kterému je inscenace určena, ale i "otrlé" divadelní kritiky. V barevné paletě souboru plzeňského Divadla má jeho širokých proměn schopný talent už dvě sezony výrazné místo.

Hynek Čermák (Dejvické divadlo, Praha) - Svůj talent prokazuje Hynek Čermák už řadu let na divadle i ve filmu. V letošní sezoně se mu ale na domácí půdě opravdu dařilo - jeho Gary v Ucpaném systému i Sweeney v Dabing Street jsou každý z jiného těsta, ale spojuje je jejich věrohodnost, chlapáckost i utajovaný pocit nejistoty v současném světě.

Marek Huňát (Mardoša), hudebník ze skupiny Tata Bojs

Nejsem zrovna úplně věštecký typ a ani nemám takový přehled o tom, jaké talenty probublávají v ústraní, spíš se nechávám překvapit. Ale mám-li jako člen kapely říct, jaká mladá a neokoukaná kapela mě letos zaujala, tak jsou to českobudějovičtí Vees. Nevím, jestli o nich bude tolik slyšet v mainstreamových médiích, ale v klubech a na festivalech budou, myslím si, nepřeslechnutelní. Viděl jsem koncert a slyšel jsem desku a z obojího na mě zapůsobila sympatická energie a příjemná neprvoplánová hitovost jejich písniček. Nemá asi smysl rozebírat, jaké v jejich hudbě slyším vlivy, ty si každý najde podle svého a své. Důležité je, že i přes jejich množství slyším v jejich hudbě hlavně Vees. Je škoda, že takováhle hudba u nás není mainstream.

Vladimír Karfík, literární kritik, historik a editor

Těžko mi sázet na vycházející hvězdy, spíše čekám od Tomáše Glance stejně objevné a hluboké analýzy, jaké jsem četl v Souostroví Rusko, podobně jsem zvědav na nadějný prozatérský vývoj básnířky Sylvy Fischerové po výtečných povídkách v Pasáži a po originální knize Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel. Od Jiřího Hájíčka po Selském baroku a Rybí krvi čekám velký román o historické proměně české vesnice. Martin Ryšavý také není nováček, zato však každá kniha byla originální a nová; určitě přijde s něčím, co znovu překvapí.


více na http://art.ihned.cz

JAK NOVÉ TALENTY OBJEVUJE TELEVIZNÍ STANICE HBO



TŘPYTIVOST TALENTŮ
Jsem její zaujatý ctitel, říká o Andree Březinové dramatik Milan Uhde, který herečku objevil díky roli ve svém muzikálu Divá Bára (vlevo). Pro skladatele a malíře Vladimíra Franze jsou velkými talenty výtvarníci Petr a Pavel Vašíčkové. Reprodukujeme letošní obraz Pavla Vašíčka nazvaný Třpytivost samoty.
FOTO: MDB A ARCHIV PAVLA VAŠÍČKA



MLADÍ Z GOTTLANDU
Na románovou prvotinu Lístek na cestu z pekla od Jaroslava Žváčka upozorňují v anketě spisovatel Emil Hakl a režisér Jan Hřebejk. Právě s Hřebejkem točil jeho letošní film Odpad město smrt další talent - kameraman Lukáš Milota (vlevo nahoře stojící vedle kamery). Lukáš Kokeš (vpravo) se prosadil na podzim na festivalu v Jihlavě vítězstvím dokumentárního filmu Pevnost, který natočil s Klárou Tasovskou, nyní se podílí na projektu Gottland. A mladá tanečnice a herečka Miřenka Čechová dokáže podle Niny Vangeli "přecházet z těla do těla, z pohlaví do pohlaví".
FOTO: AEROFILMS. PASEKA, ČTK A HN