Patřil k armádním špičkám. Dnes se bývalý voják stará o děti a pěstouny

Z kanceláře v zahradách Pražského hradu odchází za nevlídného zimního poledne v koženém klobouku, který prý vydrží všechny rozmary počasí. "Dovezl jsem si ho z Austrálie," říká Petr Lužný, nový ředitel Sdružení SOS dětských vesniček po cestě na oběd. K jídlu si objedná kachní prsa s pečenou dýní a začne vyprávět o své cestě z armády přes svět byznysu do vedení neziskovky.

Pěstounům, náhradní péči o děti v nouzi a SOS vesničkám se profesně věnuje teprve druhý měsíc, Lužný do čela sdružení nastoupil letos v lednu. S nevládním a neziskovým sektorem ale začal koketovat už dřív. Po sedmnáctileté kariéře v armádě a jedenácti letech ve vedení společnosti Mediatel se rozhodl začít pracovat jako manažer na volné noze a konzultant. Spolupracoval s náměstkem ministra obrany a podílel se na armádní koncepci - Bílé knize o obraně - a tehdy se také zapojil do fungování organizace na podporu vojenských veteránů. "Potřebovali někoho, kdo jim pomůže s vedením a s financemi, tam jsem si poprvé vyzkoušel získávání prostředků na chod sdružení," popisuje. Jejich spolupráce nakonec trvala půldruhého roku.