U stolu v brněnské restauraci Paladeo, kde vaří iberskou kuchyni, i ve svojí kanceláři sedí Jiří Hudeček, ředitel Jihomoravského inovačního centra, celý rozesmátý. Sebevědomě a s festovním brněnským přízvukem popisuje, jak podnikatelský a technologický inkubátor, kterému šéfuje, vychovává v těsné spolupráci s univerzitami z menších podniků úspěšné firmy.

"V předloňském roce měly společnosti, které jsou součástí našeho inovačního parku, kumulovaný obrat téměř půl miliardy," říká Hudeček. A služby firem, které jeho instituce odchovala, využívá v Česku i ve světě přes pět milionů uživatelů.

Ne všem, kteří do JIC přijdou, se podaří takhle prorazit, ale statistika zatím dává Hudečkovu rozesmátému optimismu a sebevědomí za pravdu. V roce 2011 dosáhl meziroční růst obratu firem v inkubátoru 74 procent a daří se jim rozšiřovat řady produktů a služeb, naposledy 59 za rok, a získávat investory. Třeba Safeticu, která vyrábí software na ochranu společností před úniky interních dat, ocenil zakladatel Centrum.cz Ondřej Tomek svojí přislíbenou investicí na sto milionů korun.

Pět milionů na projekt, který ještě neexistoval

Inovační centrum pro spolupráci akademického a soukromého sektoru, a hlavně rozjezd firem pracujících s novými technologiemi, vede Hudeček od samého počátku - letos na jaře je to deset let. K byznysu s přívlastkem hi-tech přitom dřív nijak zvlášť netíhl.

"Místo na univerzitu jsem šel do Rakouska na obchodní akademii a to byla ta nejlepší škola, jakou jsem měl," vypráví Hudeček. Po pár letech se nakonec do Česka vrátil a vysokou školu vystudoval, znovu ale odešel za hranice a pracoval jako manažer prodeje pro rakouskou spediční firmu LKW Walter.

"Pak mi ale přišel povolávací rozkaz a třicetiny jsem oslavil na vojně," vzpomíná. Když se později Hudeček s rodinou rozmýšleli, jestli se vrátit do Rakouska, viděla jeho žena v novinách inzerát, že v Brně hledají ředitele. "Pro tehdy ještě neexistující instituci, která měla fungovat podle nově napsané regionální inovační strategie. Sice jsem ani netušil, co to znamená start-up nebo akcelerátor, ale prostudoval jsem si podklady a ten projekt se mi líbil," říká Hudeček.

A tak si nastudoval názvosloví a vypracoval projekt na základě strategie, která popisovala možnosti rozvoje Jihomoravského kraje. "Celkem rozumně tam nastavili, co jsou silné stránky regionu. Že jeho perspektivou je soustředit se na výzkum a vývoj, nové technologie, protože k tomu máme podmínky, školy s výbornými profesory a talentovanými studenty i strojírenskou a technickou tradici," vysvětluje Hudeček a říká, že i podle něj je to pro Brno ta nejlepší možná cesta.

"Tady už jsme si zažili, jaké to je, když sem zahraniční firma přijde za nízkými mzdami a pobídkami, rozjedou velkou výrobu, a jakmile se zvednou mzdy, tak ten kapitál pošlou dál na východ," říká Hudeček a připomíná případ výrobce elektroniky na zakázku Flextronic. "Ten byl do dvou let pryč, trvalo jim snad jenom 48 hodin všechno sbalit. Továrnu můžou zavřít ze dne na den. V pondělí řeknou lidem, ať nechodí do práce, v úterý odvezou stroje. Ale výzkum nesbalíte, lidi nepřesadíte, to je podhoubí úspěchu, které vroste do regionu," je přesvědčený Hudeček.

Náskok jen pár týdnů

A tak se přihlásil do výběrového řízení na šéfa Jihomoravského inovačního centra, prošel několika koly výběrového řízení i psychotesty a místo získal. "JIC je zájmové sdružení města, kraje a čtyř brněnských univerzit. Takže když se celý projekt rozjel, nastala papírová válka. Čtyři měsíce trvalo, než jsem se tou byrokracií prokopal a mohli jsme začít hledat firmy, které oslovíme s nabídkou spolupráce," vzpomíná Hudeček. S těmi prvními to nebylo lehké, teď ale patří mezi ty nejúspěšnější.

Třeba Y Soft, který má dnes po světě přes 150 zaměstnanců a svůj systém řízení a správy tiskáren a kopírek dodává třeba pro společnost Boeing. "Nabízel jsem jim, ať do našeho inkubátoru vstoupí, ale oni byli spokojení se svým podnikáním v kanceláři na kolejích, kde mohli programovat i v pyžamu. Ale pak mi jeden pátek kluci volali, že jim v pondělí přijedou Japonci, a oni jim nemají kde udělat prezentaci. A tak se nastěhovali k nám a tři roky zůstali," vypráví Hudeček.

Když JIC začínalo, říkal firmám, které přišly, že vlastně i inovační park je takový start-up a že před nimi má jen pár týdnů náskok. "Teď už centrum funguje na vypracované platformě. Máme roční rozpočet 60 milionů korun, zhruba polovinu už si inovační park na sebe vydělá sám - z pronájmu a poskytování služeb, děláme i projekty pro MŠMT nebo MPO," vypočítává Hudeček. "Pod sebou máme šedesátku firem, poskytujeme jim zázemí a možnost dalšího rozvoje. Ale my můžeme jenom pomoct. To oni musejí přijít s opravdu dobrým nápadem, odedřít tu tvrdou práci, to za ně neuděláme," dodává Hudeček.

Firmám pod svými křídly ale věří, do pěti let dvě z nich vidí na newyorské burze. "Není to nereálné. Je to vize, a ta se nemůže držet při zemi. Ano, můžete to brát s nadsázkou, ale já tomu věřím," říká.

 

Brněnský inkubátor

Nabízí zázemí

Firmám, které do něj vstoupí, poskytuje JIC kanceláře nebo laboratoře, pomáhá jim upravit byznysplány, získat zahraniční partnery a investory. Podporuje spolupráci s vysokými školami a transfer technologií, to znamená zavádění výsledků vědeckých výzkumů do komerční praxe.

Šedesátka firem

Pod křídly centra jsou hlavně IT firmy, ale třeba ADM vyrábí hi-tech materiály pro stomatology a Enantis vyvinula způsob likvidace yperitu pomocí enzymů.

Jiří Hudeček (40)
Po maturitě na gymnáziu se nedostal na vysokou školu, a tak šel do Rakouska studovat obchodní akademii. Nějakou dobu žil v Anglii, potom se vrátil do Česka a absolvoval Masarykovu univerzitu, aby znovu odešel do Rakouska pracovat na obchodním oddělení spediční firmy LKW Walter. Zpátky domů ho povolali na vojnu a v Brně už zůstal. Zlákala ho nabídka vést podnikatelský a technologický inkubátor, v čele Jihomoravského inovačního centra je už deset let.
FOTO: HN - TOMÁŠ ŠKODA