Made in Czech

Naši politici téměř vůbec nemluví o značce Made in Czech, buď se stydí, nebo bojí, a tak patří do ústraní, a ne na výsluní, po kterém touží. Juta se tím chlubí na všech propagačních letácích. Potřebujeme budíček? Čert ví.

Přitom vyspělé západní země neustále hledají cesty, jak ohnout tržní pravidla EU a Světové obchodní organizace o otevřené nepodpoře domácí výroby. Proč nemít přednostně práci pro lidi doma, když na recesi je nejhorší nezaměstnanost? Proč nepřiznat národní příslušnost i přesto, že se vlastenectví v Čechách právě nenosí, na rozdíl od řady jiných zemí? Učit národní hrdosti je stejně důležité jako základní předměty vzdělanosti. Stále platí, že velké země vládnou malým a že jsme v EU jen do počtu. V neúprosném byznysu se s námi počítá jen jako s levným dodavatelem z východu. Náš stát by měl být v zásadních potřebách soběstačný a mít tak sílu vyhnout se kolapsům. Nesmíme zapomínat na to, že konečným měřítkem úspěšnosti politiky je, kolik průmyslu v zemi zůstalo a kolik ho prosperuje. A tak, když nemáme dobře fungující stát, usilujeme mít aspoň dobře fungující firmu.