Vladimír Jurka: Řešili jsme hlasování. A ne to, zda se poslanci nechali od někoho uplatit

Soudci Nejvyššího soudu málokdy vysvětlují svá rozhodnutí. Vladimír Jurka, člen senátu, který rozhodl o beztrestnosti bývalých poslanců ODS, prý ale cítí, že musí promluvit. "Stala se z toho bramboračka," říká.

HN: Čistě právně: bylo to pro vás těžké rozhodování?

Asi něco mezi. Ústava říká: "Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně, Senátu nebo jejich orgánech." Ti tři poslanci nesouhlasili s vládním balíčkem, který zvyšoval daně. Seriózně tvrdili, že s tím nemůžou souhlasit, že nezvyšování daní je v programovém prohlášení vlády a že je to priorita ODS. A argumentovali i ekonomicky: nižší daně, lidé budou mít víc peněz, bude větší spotřeba a vybere se na jiných daních víc. Byla to pro ně tak principiální věc, že ji vyjádřili při hlasování, rozuměj nehlasování. Protože nehlasování, vzdání se mandátu, je vlastně taky hlasování - tedy projev, krytý indemnitou (beztrestností). Vláda balíček spojila s hlasováním o důvěře. A oni, trvajíce na svém názoru, vzdali se mandátu. S přijatelnou a uvěřitelnou argumentací, že jako členové koaliční strany nechtěli přivodit pád vlády. A důležité je, že to všechno byl relevantní výkon poslaneckého mandátu.