Ročně vyjde jen v české Sbírce zákonů asi 500 právních předpisů. Podle všech možných zákonů a vyhlášek se začíná postupovat tu okamžitě, tu po měsíci, občas dokonce i po delší době. Ale téměř pokaždé bez jakéhokoliv ohledu na další byznysové povinnosti, roční období, počty dovolených a cokoliv dalšího.

Na začátku roku 2012 přitom Nečasova vláda znovu prezentovala myšlenku, že se bude podle legislativy z podnikatelsky nejdůležitějších ministerstev postupovat vždy jen od 1. ledna nebo od 1. července. Šlo by o podobný systém, jaký funguje třeba ve Velké Británii, kde jde ale o termíny 6. dubna a 1. října.

Projekt pilotně fungoval na ministerstvu průmyslu a obchodu. Jeho tehdejší šéf Martin Kuba mi sám říkal, že zavedení jednotných dat účinnosti legislativních předpisů s dopadem na podnikatele bude velkou změnou a zjednodušením. A v optimálním případě mělo vše začít naplno fungovat od roku 2013.

Máme ale už rok 2014 a "dny účinnosti" stále nenastaly. Prostě se to nějak nepovedlo. Tak se to třeba povede příště. Stejně jako se stále nepodařilo zavést závaznou elektronickou Sbírku zákonů, ale snaha pořád je. Dočteme se o ní ostatně i v nejnovější koaliční smlouvě. Současná situace ale vypadá tak, že stát sice říká "tady máte zákony a řiďte se jimi, vždyť neznalost práva neomlouvá", neříká ale už, jak se s předpisy efektivně a uživatelsky alespoň trochu vstřícně seznámit. Prostřednictvím soukromých a zpoplatněných právních informačních systémů nebo ne úplně optimálně fungujících webů? Je to možné, ale svým způsobem frustrující.

Právo by přece mělo být logickým a provázaným systémem, který jeho adresáti automaticky chápou, předpokládají, protože odráží reálný život, a většinou ho tak i respektují. Tolik teorie. Praxi ale vidíme všichni kolem sebe. Chaos nad chaos.

 

Jan Januš
šéfredaktor časopisu Právní rádce

 

Právo by přece mělo být logickým a provázaným systémem, který jeho adresáti automaticky chápou.