Co si čtete, když zrovna nečtete na jevišti?

Nové povídky Michala Viewegha a moc se mi líbí. Vlastně jsme od Michala nic v projektu LiStOVáNí neuvedli a už jsme přitom odpremiérovali téměř 100 knih. Když si ty povídky čtu, přemítám o tom, do jaké situace se

nejúspěšnější český spisovatel dostal, a říkám si, že tohle je možné snad jen u nás. Když je někdo úspěšný, odbornou veřejností je předem odsouzen k neúspěchu. Škoda. Měli jsme při Infernu na jevišti Dana Browna, viděl jsem, jak je pokorný a maká. Myslím, že Viewegh na tom není jinak.

A co čtete, když pracujete, tedy jezdíte po Česku se svým "listovacím představením"?

Když pravidelně čtu (ale vlastně hraju) pro lidi, po večerech si sám zase čtu to, co budeme hrát. Takže se probírám džunglí textů, jež právě vycházejí. Je jich spousta! Čeští nakladatelé hledají nové hvězdy. Je to dřina a ne vždy se knihy dobře prodávají. Stará jména mizí a český nakladatelský trh plodí a plodí. Jsem za to rád, protože také vychází spousta skvělých knih. Teď se například věnuju před velkým červnovým turné knize Kde se touláš, Bernadetto.


Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Mám rád Daniela Glattauera, vidíte, právě čtu jeho Není zač a stejně jako všechny jeho předchozí knihy mě to žene číst dál, i když už dávno vím, že to nemůžeme hrát. Taky mi umřel velmi oblíbený Paul Torday, jeho Mezipatro, Bordeaux nebo Lov lososů v Jemenu, to jsou tři důkazy, že umřel dřív, než lidi docenili jeho velikost.

Kterou spisovatelku byste rád pozval na večeři?

Mrzí mě, že se mi nepodařilo na turné s Bernadettou přivést do Čech její autorku Mariu Sempleovou (můžete mi vysvětlit, proč letenka ze Seattlu stojí 75 000?). Zeptal bych se jí na tisíc věcí a měli bychom dost času. Každý autor s námi stráví v autě 14 dnů, udělá téměř 30 představení. A protože si vedu taky gastronomický blog, beru je všechny do nejlepších restaurací a ptám se na všechno.

 
S kterým z nich byste se nebál tedy strávit desetihodinový let? A o čem byste si asi tak povídali?

Málokdy ve volném čase s autory řeším jejich knihy, příběhy a dílo. Spíše se bavíme o jiných věcech. Tak to bylo s Danem Brownem nebo Yannetsem Levim. Po šíleném turné s C. D. Payneem si myslím, že ten by se mnou už letět nechtěl (zpět do Oaklandu mu to trvalo 30 hodin), ale velmi blízkými jsme se stali například s Robertem Fulghumem nebo Stephenem Clarkem. Víte, já mám každý měsíc turné s jiným autorem a v tu chvíli je právě on pro mě ten nejdůležitější. Nicméně všechny literární sny se mi asi už splnily. A Hemingway a Bernhard jsou přece mrtví!