Prezident nám dělá ostudu
Místo premiéra Topolánka zastupoval ČR na posledním summitu EU prezident Klaus. Stalo se to už podruhé, protože v létě obdobným způsobem "zaskočil" za dosluhujícího premiéra Paroubka.
Takový postup je za hranou ústavnosti - nejsme prezidentská republika. Bylo by to na pováženou, i kdyby se Klaus na summitu choval jako odpovědný představitel státu a neprosazoval své bizarní osobní názory. Jenže to se u Klause předpokládat nedá. Už mnohokrát dokázal, že bude vždy prosazovat svou "originalitu".
Dvakrát za sebou vynechat summit a nechat se na něm zastupovat někým, kdo tam formálně ani fakticky nepatří, to samo o sobě nemá obdoby. Je to hazard s pověstí ČR. Představme si, že by se Blair omluvil ze summitu s tím, že už stejně dosluhuje, a poslal tam za sebe královnu Alžbětu, která by tam pak s patřičnou vervou přednesla svůj osobní názor, že v celé unii je nutno uzákonit hon na lišku. Zdá se vám taková představa absurdní? Vyslání českého prezidenta, který přednese svůj osobní názor na neexistenci klimatických změn, je mnohem šílenější.
Mnoho vnějších pozorovatelů se také diví, proč to za skandál nepovažují česká média. Je to projev mediální autocenzury, anebo jsme už tak daleko, že to všem připadá normální?
Ondřej Liška, poslanec za Stranu zelených a předseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti


Feministky vědí lépe, co je dobré?
Na článek Sexismus jako novodobý rasismus (HN 6. listopadu) nemohu nereagovat. Typickým znakem feminismu je představa, že my přece nejlépe víme, co je pro ostatní dobré.
Sami autoři (autor a autorky je korektnější?) přiznávají, že je v českém prostředí nebereme vážně. Připočítávat to železné oponě, která nás odřízla od pokrokového západního myšlení, mohou jen ti, kterým nezbyl čas na trochu dějepisu. Jinak by si jistě vzpomněli na pokrokovou emancipaci socialistických údernic, soustružnic, jeřábnic a traktoristek, která dokázala srovnat ženy a muže tak, jak to předtím dokázala jen válečná výroba. Dočetli jsme se, že pokrokové organizace (EU, OSN, Světová banka) pokládají rovné příležitosti za důležité. Pak si ale také připomeňme, jak se tyto organizace až příliš často nedokážou řídit prostým selským rozumem a čelit nátlakovým skupinám. Pro nás v Evropě je výstražným příkladem například společná zemědělská politika.
Dočetli jsme se, že četné sociologické studie dokazují, že neexistuje nic, co lze nazvat ženskou nebo mužskou přirozeností. Nikdo mě ale nevyvrátí tisíciletou zkušenost lidského rodu, že chlapeček častěji sáhne po meči či po mašince a holčička po panence.
Mají-li feministky pocit, že je nás třeba všechny napravit, měli bychom se začít vážně bát. Dočetli jsme se, že feminismus nebo tematika gender nikoho neohrožují. Nedočetli jsme se ale už, kam až chtějí žáby na prameni zajít.
Pavel Zoubek, Říčany


Kvůli autu kolo neprodám
Reaguji na článek Miroslava Zajíčka Sítě padají kvůli "větrné" elektřině (HN 6. listopadu). Uvedu jednoduchý příměr: bydlím na vesnici, kde není ani základní občanská vybavenost. Abych si zajistila standard, pořídila jsem si automobil. Zároveň jsem si ale koupila i jízdní kolo. Obou prostředků střídavě využívám v závislosti na tom, jak je to pro konkrétní cestu účelné.
Pan Zajíček se nás ovšem snaží přesvědčit, že když si výrobci elektřiny pořídí kolo, prodají auto. To je nesmysl. Využitím obnovitelné energie šetříme neobnovitelné zdroje. Proto je také využívání alternativních zdrojů jedním z klíčových bodů energetické politiky Evropské unie.
Zdena Benešová, Lipnice