/Od zahraničního zpravodaje Hospodářských novin/

Zázemí a organizace summitu musí fungovat jako na drátkách, i když se jednání zadrhnou. A všechno má na starosti šéf protokolu rady Hans Brunmayr. "Summit plánujeme podle očekávání německého předsednictví. Hlavní je zajistit bezpečnost a dost jídla," říká Brunmayr ve své kanceláři v přízemí obřího komplexu.

Dnes už bez alkoholu


Čtyřiašedesátiletý Rakušan organizuje summity i pravidelné ministerské schůzky od roku 2002. Přímo o protokol - tedy o hladký průběh setkání i o respekt k diplomatickým zvyklostem - se pod ním starají čtyři lidé. Celkem je však v zázemí rady na 600 pracovníků.

Brunmayr za svého působení v Bruselu zažil několik nočních schůzek šéfů vlád i ministrů. Předsednické země prý už mají své triky, jak dotlačit ostatní ke kompromisu. "Stalo se zvykem, že když se jedná do noci, už se neorganizuje noční večeře. Servírují se sendviče nebo jiné studené jídlo přímo v jednacím sále. To ale lídři států a vlád nemají rádi a rychleji jednání ukončí," říká Brunmayr.

Dříve prý přiměl unii ke kompromisům i alkohol. "Před lety jednali ministři o reformě zemědělství často do noci. Třeba ve dvě ráno, když svitla naděje na dohodu, ministr předsednické země rozhodl přinést whisky. Pak šlo všechno snáz," směje se šéf protokolu. Podle něj se ale časy změnily a státníci tvrdý alkohol odmítají.

Podle přísných pravidel protokolu probíhá už příjezd státníků. Brunmayr je prvním, komu všichni třesou rukou. "Hlavní je zajistit, aby nepřijeli všichni najednou. Bývá problém, když chtějí mluvit s novináři hned u vchodu, pak se nám tam tvoří fronta," říká.

Po prvním pracovním setkání sešikuje Brunmayr státníky ke společné fotografii. Vždy uprostřed první řady stojí šéf vlády předsedající země. Napravo a nalevo se postaví hlavy států, a to v pořadí, ve kterém mají zastávat předsednictví unie. Vedle nich stojí předsedové Evropského parlamentu a komise. A na okrajích jsou premiéři, kteří pokračují ve druhé řadě - opět podle pořadí předsednictví. Ve dvou horních řadách se pak srovnají ministři zahraničí.

Všichni mají přesně určená místa jmenovkami a vlaječkou své země. S tím je ale občas problém. "Tady v Evropě to bývá jedno, ale politici z jiných zemích by si nikdy na svou vlajku nestoupli. Třeba turecký premiér Erdogan ji nejdřív zdvihl a dal si ji do kapsy. A americkému prezidentu Bushovi jsme ji pro jistotu vůbec nedávali," říká Brunmayr.

Pivo a suši


Pak se koná večeře. Na ní se každá předsednická země snaží blýsknout svými specialitami.

Vynikal v tom prý bývalý italský premiér Silvio Berlusconi, který předsedal unii v roce 2003. "Na summit poslal vojenský speciál s italskou zmrzlinou. Tu nikdo pak nejedl, protože se summit rozdrobil na noční dvoustranná jednání," vzpomíná Brunmayr.

Podle něj Berlusconi, který se vždy snažil v jídle ohromit, vynikal i jinak - do jednacího sálu nechal přivézt antické sochy a vázy květin, které na místě aranžoval specialista ze San Rema.

Někteří evropští vůdci mají podle Brunmayra zvláštní požadavky. Například bývalý francouzský prezident Jacques Chirac si vždy stěžoval na jídlo, ale nechtěl ani tak francouzskou kuchyni jako japonské suši. A před večeří, stejně jako rakouský expremiér Wolfgang Schüssel, si vždy dával sklenici světlého piva.

Podle Brunmayra je nejdůležitější zachovat protokol, ale zároveň dokázat pružně reagovat na nečekané situace. "Tradiční problém v budově jsou výtahy. Když skončí jednání, všichni chtějí rychle někam odjet. Ale výtahů není dost a státníci se nám pak hromadí nahoře," uzavírá šéf protokolu.