30vik21.jpgVzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?

Není vyloučeno, že to byla Trnkova Zahrada. Ale úplně prvně mi četla babička - nejvíc vzpomínám na Vernovy romány.


Co jste četl naposledy?

Naposledy jsem dočetl velikou monografii Jitky Bednářové Josef Florian a jeho francouzští autoři.


Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?

Teď už zase trochu častěji, v průměru tak jednu týdně. Padesát za rok, to je asi reálné číslo. Řádově víc knih si půjčuju a dostávám.


Jakou knihu jste si koupil naposledy?

Pro sebe Boltonovu čítanku Nového historismu z Teoretické knihovny nakladatelství Host. A v týž den i Kapitoly o českém verši, završující, byť vinou rakoviny ne zcela dopsanou práci Miroslava Červenky. Ani nevím, jestli v té knize čtu víc o trochejích, jambech a daktylech, nebo o strhující osobnosti autora. Kdo ho potkal, ví, o čem mluvím.


Jakému typu četby dáváte přednost?

Nejvíc mě baví literární historie a samozřejmě i něco z historie obecné, filozofie, sociologie a dalších společenských věd. Literaturu faktu tím pádem nepotřebuju, to je z mého hlediska jen odvar. Mým oborem je jinak moderní česká beletrie, včetně té současné, které dávám přednost před překlady odkudkoli.


Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?

Četl jsem Mayovy Supy Mexika dvaatřicetkrát a četl bych je ještě víckrát, kdyby mi je rodiče neschovali. Proč, to nevím. Možná jak se tam Old Shatterhand mezi prvním a druhým dílem změní v Karu ben Nemsího?


Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?

Co se dalo z tisícileté lidské kultury změnit na text, je dnes uloženo v knihách. Neexistuje médium, které by akumulovalo více informací, dávalo větší možnost výběru a zároveň bylo tak trvanlivé, přenosné a odolné. Soubory deset let staré už v počítači ani neotevřete, knihu starou dvě stě let jedním prstem.


A vaše tři nejoblíbenější knihy?

Na to nehraju. Řeknu vám tři, co mě hodně zaujaly v posledním roce dvou: román Stopy za obzor Pavla Kolmačky, básnická sbírka Michala Jareše Kdo dnům rozumí a svazek kritik Jana Štolby Nedopadající džbán.


Pavel Janáček (*1968)

Literární teoretik a historik, vysokoškolský učitel. Vystudoval VŠE v Praze a postgraduálně dějiny literatury na FF UK, kde také od r. 2003 pedagogicky působí. Vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde od r. 2003 vede oddělení pro výzkum literární kultury. Zabývá se českou populární literaturou, institucemi a dějinami literární kultury a českou literaturou po r. 1945. Vydal knihy Literární brak (2004) a Svět rodokapsu (s M. Jarešem, 2003).


Snímek HN - Jan Šilpoch