/Od našeho zpravodaje/

"Jsme vážně hodně divní," kroutí hlavou mladý Belgičan Dirk Baert. Kolem krku má spínacím špendlíkem připevněnou belgickou vlajku, která mu splývá po zádech, a kolemjdoucím rozdává letáky. "Dáváme miliony na Afriku nebo na oběti cunami, ale doma? Doma se handrkujeme o každé euro," vykládá vášnivě.

Kousek od něj prochází průvod šedovlasých vojenských veteránů ověšených vyznamenáními. Za nimi jdou v dobových kostýmech lidé, kteří chtějí připomenout Belgičany padlé za nezávislost své země. A za nimi se řadí několik set obyčejných obyvatel Bruselu. Skoro všichni mají s sebou černo-žluto-červené vlajky a na klopě odznaky se symbolem belgické monarchie.

Právě tady, na bruselské ulici Rue Royal, zapudily v září 1830 tisíce belgických dobrovolníků holandské vojsko a vybojovaly tak samostatný stát. A ten je podle demonstrantů právě teď v největším ohrožení, do jakého se kdy dostal.

Přes Belgii se přehnalo několik válek včetně obou světových, ale největší nebezpečí jí hrozí zevnitř. Vztahy mezi nizozemsky hovořícími Vlámy a frankofonními Valony nebyly nikdy idylické. V poslední době se ale spory tak vyhrotily, že se otevřeně mluví o rozpadu země.

"Můžou za to politici. Většina obyčejných lidí je pro jednotu, ale není je slyšet. Proto se musíme ozvat," říká sedmadvacetiletý Baert, který sobotní demonstraci v Bruselu pomáhal organizovat. Sám se považuje za typického Belgičana - narodil se ve Flandrech, ale vystudoval ve Valonsku. Mluví jak holandsky, tak francouzsky.

V jednom má Baert pravdu. Současná krize mezi Vlámy a Valony a spekulace o rozpadu Belgie vznikly kvůli povolebním tahanicím. Belgičané šli k volbám v červnu, ale vládu nemají ani po více než stu dnech.

Důvod? Spory o to, jakou mají mít dvě jazykově i kulturně rozdílné poloviny země autonomii. Už dnes Vlámové a Valoni sami rozhodují o svém školství, dopravě, zemědělství, kultuře i bytové politice. Ale bohatší Vlámové teď chtějí, aby si sami rozhodovali i o svých daních, sociální politice a zdravotnictví.

Nechtějí zkrátka už na Valony doplácet. V roce 2005 prý zamířilo z Vlámska do Valonska celkem 5,6 miliardy eur. Každý Vlám tedy každý den "posílá" do Valonska 2,5 eura. Vlámský křesťanský demokrat Yves Leterme, který volby vyhrál a společně s liberály by mohl sestavit vládu, chce Vlámům žádanou autonomii dát. Jenže jeho valonská sesterská strana to zablokovala. A ani po téměř čtyřech měsících od voleb není jasné, jak z politického patu ven.

Místní média tak pořád častěji spekulují o tom, zda by přece jen nebylo jednodušší Belgii rozdělit. Každou chvíli vycházejí nové průzkumy mínění. V jednom z posledních ve vlámském listě Het Laatste Nieuws řekla téměř polovina dotázaných Vlámů, že by si přála samostatný stát. Pro totéž je ale jen každý desátý Valon.

Vzorem je přitom "sametový rozvod" bývalého Československa. Málokdo už přemýšlí o tom, že situace před 15 lety v ČSFR a v dnešní Belgii je přece jen hodně jiná. Nikdo netuší, jak by se dva nové státečky podělily o obrovský státní dluh. A nikdo neví ani, co by se stalo s metropolí Bruselem. Většina jeho obyvatel hovoří francouzsky. Spekulace sahají od nezávislého městského státu přes metropoli jedné z polovin rozdělené Belgie až po zvláštní "hlavní město EU".

Nejvíc prý ale Belgičanům v současných sporech chybí chladná hlava a dobrá vůle - alespoň podle sester Anny Robinsové a Patricie Patrisové, dalších účastnic sobotní demonstrace. Obě jsou rodačky z Bruselu a v jejich žilách je vlámská i valonská krev.

"Vždyť musí být každému jasné, že už teď jsme malá země. Dva ještě menší státy v globalizovaném světě nic nezmůžou," říká Ann a vytahuje z kabelky ohmataný sešitek. "Každý by si měl přečíst dějiny Belgie. Potřebujeme společný stát, jinak o nás nikdo ani nezavadí."