V září 1828 opustil nejvýznamnější matematik země poprvé po mnoha letech rodné město, aby se v Berlíně zúčastnil Německého přírodovědeckého kongresu. Pochopitelně se mu tam nechtělo. Celé měsíce se zdráhal, jenže Alexandr von Humboldt zůstal neoblomný, a tak nakonec ve slabé chvilce a v naději, že onen den nikdy nenadejde, účast přislíbil.
Nyní se tedy profesor Gauss schovával pod peřinou. Když ho Mína vybízela, aby vstal, že kočár už čeká a cesta je daleká, objal polštář a pokoušel se ženy zbavit tím, že zavřel oči. Když je znovu otevřel a Mína tam pořád byla, počastoval ji výrazy dotěrná, omezená a neštěstí jeho pozdních let. Protože nepomáhalo ani to, odhrnul peřinu a svěsil nohy na podlahu.
Narychlo se opláchl a vztekle sešel se schodů. V obývacím pokoji už čekal syn Evžen se sbalenou cestovní brašnou. Když se na něho Gauss podíval, popadl ho vztek: Rozbil džbán stojící na parapetu, vztekle dupal a oháněl se kolem sebe. Neuklidnil se, ani když mu Evžen z jedné a Mína z druhé strany položili ruce na ramena a ujišťovali ho, že o něho bude dobře postaráno, že se zanedlouho zase vrátí domů, že všechno rychle zmizí jako děsivá noční můra. Teprve když jeho prastará matka, vyrušená hlukem, vyšla ze svého pokoje, štípla Gausse do tváře a zeptala se, kampak se poděl její statečný chlapec, vzpamatoval se. S Mínou se rozloučil bez špetky vřelosti; dceru a syna roztržitě pohladil po vlasech. Pak mu pomohli nastoupit do kočáru.
Cesta byla jedno velké utrpení. Na Evžena se obořil, že je darmožrout, sebral mu sukovici a vší silou ho praštil do nohy. Chvilku se zamračeně díval z okna, pak se optal, kdypak se dcera konečně vdá. Proč ji nikdo nechce, co za tím vězí?
Evžen si uhladil dlouhé vlasy a oběma rukama si upravoval červenou čepici, jenže k odpovědi se neměl.
Tak už se vymáčkni, pobízel ho Gauss.
Abych byl upřímný, spustil Evžen, sestra není právě krásná.
Gauss přikývl, neboť mu ta odpověď připadala pochopitelná. Řekl si o nějakou knihu.
Evžen mu podal tu, kterou právě držel v ruce: Německý tělocvik Friedricha Jahna. Byla to jedna z jeho oblíbených knih. Gauss se pokoušel začíst, ale po pár vteřinách zase zvedl zrak a stěžoval si na moderní kožené odpružení kočáru; člověku se dělá ještě hůř než obvykle. Zanedlouho, vysvětloval, budou stroje přenášet lidi z města do města rychlostí střely. Pak se z Göttingenu do Berlína dostaneme za půl hodiny.
Evžen pochybovačně zavrtěl hlavou.
Je to zvláštní a nespravedlivé, pronesl Gauss, názorný příklad politováníhodné nahodilosti existence, že se člověk narodí do určité doby a je k ní připoután, ať chce, nebo nechce. To nám poskytuje nespravedlivou výhodu před minulostí a dělá z nás šašky budoucnosti.
Evžen ospale přitakal.
Dokonce ani takový rozum jako ten můj, pokračoval Gauss, by v dřívějších dobách anebo na březích Orinoka nebyl schopen dosáhnout ničeho, zatímco každý trouba za dvě stě let si z něho bude utahovat a vymýšlet absurdní nesmysly o jeho osobě. Na chvíli se zamyslel, pak Evženovi vynadal, že je budižkničemu, a věnoval se knize. Zatímco četl, Evžen zaujatě vyhlížel z kočáru, aby skryl tvář, v níž se zračila uraženost a vztek.
V Německém tělocviku se pojednávalo o gymnastickém náčiní. Autor se podrobně rozepisoval o nářadí, které vymyslel proto, aby se po něm dalo lézt. Jednomu říkal kůň, jinému kladina, dalšímu koza. Tomu chlapovi přeskočilo, řekl Gauss, otevřel okénko a knihu vyhodil.
To byla moje kniha! vykřikl Evžen.
Tak by se mělo zatočit i s tebou, prohlásil Gauss, pak usnul a probudil se až při večerním přepřahání na hranicích.
Zatímco byli vypřaháni staří a zapřaháni noví koně, pojedli v hostinci bramboračku. Jakýsi hubený muž s dlouhou bradkou a oholenými tvářemi, kromě nich jediný host, si je od vedlejšího stolu pokradmu měřil. Tělesnost, zamyslel se nahlas Gauss, kterému se k jeho nelibosti zdálo o gymnastickém náčiní, je skutečnou příčinou veškerého ponížení. Za typický příklad škodolibého humoru Pána Boha vždy považoval skutečnost, že taková duchovní bytost, jakou je on, musí být uvězněna v neduživém těle, zatímco úplně průměrný člověk jako Evžen prakticky nikdy neonemocní.
Jako dítě jsem měl neštovice, ozval se Evžen. Nemoc jsem málem nepřežil. Tady jsou ještě vidět jizvy!
Ano, správně, přitakal Gauss, na to jsem úplně zapomněl. Ukázal na poštovního koně před oknem. Vlastně není nezábavné, že boháči potřebují na cestu dvakrát delší dobu než chudáci. Kdo využívá poštovních koní, může je po každém úseku tratě vyměnit. Kdo ale cestuje s vlastními koňmi, musí čekat, než si odpočinou.
No a? zeptal se Evžen.
Někomu, kdo není zvyklý myslet, prohlásil Gauss, to ovšem připadá samozřejmé. Stejně jako je podivné, že mladý člověk nosívá vycházkovou hůl, a starý nikoli.
Student chodívá se sukovicí, řekl Evžen. Tak tomu bývalo vždycky a tak to taky zůstane.
Zřejmě ano, kývl Gauss, a usmál se.
Mlčky jedli polévku, dokud nedorazil četník z hraniční stanice a nepožadoval po nich pasy. Evžen mu podal propustku: osvědčení ze dvora, na němž stálo, že on, byť student, není nebezpečný a smí v otcově doprovodu vstoupit na pruské území. Četník se na něho nedůvěřivě podíval, zkontroloval pas, pak přikývl a obrátil se ke Gaussovi. Ten neměl nic.
Vy nemáte pas, otázal se četník překvapeně, ani lístek, žádné razítko, nic?
Něco takového dosud nikdy nepotřeboval, odpověděl Gauss. Naposledy překročil hranice Hannoveru před dvaceti lety. Tehdy s tím žádné problémy nebyly.
Evžen se snažil vysvětlit, co jsou zač, kam mají namířeno a kdo je pozval. Přírodovědecký kongres se koná pod záštitou koruny. Jako její čestný host je otec v jistém smyslu hostem samotného krále. Četník vytrvale požadoval pas.
Asi to nevíte, snažil se Evžen, ale otec je uznávaný daleko za hranicemi, je členem všech akademií, od nejranějšího mládí se mu říkalo kníže matematiků.
Gauss přikývl. Říká se, že Napoleon se jen kvůli němu zřekl dělostřeleckého ostřelování Göttingenu.
Evžen zbledl.
Napoleon, opakoval četník.
Ovšem, přitakal Gauss.
Četník požadoval pas o poznání hlasitěji než předtím.
Gauss položil hlavu na paže a nehýbal se. Evžen do něho šťouchal, ale marně. Mně je to jedno, mumlal Gauss, chci domů, je mi to vlastně úplně fuk.
Četník si rozpačitě narovnal čepici.
Najednou se do hovoru vmísil muž od vedlejšího stolu. Tomu všemu bude jednou konec! Německo bude svobodné a spořádaní občané budou moci nerušeně žít a cestovat, zdraví na těle i na duchu, a nebudou už potřebovat žádné papíry.
Četník po něm nevěřícně požadoval doklady.
Právě tohle jsem měl na mysli, vykřikl muž a začal si prohledávat kapsy. Najednou vyskočil, převrhl židli a vyběhl z hostince. Četník několik vteřin civěl na otevřené dveře, než mu to došlo a vyrazil za ním.
Gauss pomalu zdvihl hlavu. Evžen navrhl, aby okamžitě pokračovali v cestě. Gauss přikývl a mlčky dojedl zbytek polévky. Strážní domek byl prázdný, oba četníci pronásledovali muže s bradkou. Evžen s kočím nadzvedli závoru. Pak vjeli na pruské území.
-

Přeložil Tomáš Dimter