Jiří David přesvědčuje, že je neznámý

"Doufám, že lidi, kteří si myslí, že mě znaj, zjistí, že mě neznaj," prohlásil včera před vernisáží své rozsáhlé výstavy Jiří David. Eruptivní, hypertvořivý, třiapadesátiletý umělec, jeden z nejvýraznějších na české scéně od poloviny osmdesátých let, by mohl všechny výstavní sály svými pracemi "vytapetovat". Pro celé patro Městské knihovny v Praze nakonec vybíral s kurátorem Markem Pokorným přibližně z jedné šestiny svých děl. Davidova Předběžná retrospektiva začíná na Mariánském náměstí dnes a potrvá do 10. května.

Přehlídka bude - kromě nemnoha odborníků - pro návštěvníky objevem. Nikdy dřív nebyla tak zjevná Davidova schopnost absorbovat rozdílné podněty, chápat se odlišných uměleckých technik či si vlastní postupy vymýšlet. Jsou tu obrazy, fotografie, instalace, i roztodivné objekty smontované z opotřebovaných věcí, které se však jakousi vážností liší například od poetických nástrojů a loutek Petra Nikla a Františka Skály.

Mezi vystavenými jsou i velmi osobní věci, včetně fotografie depilující se ženy, nebo koupelnové scény, na které nahému umělci stříhá vlasy jeho syn. Zdá se, že David se nemůže jít ani vyčůrat, aby nevznikl nějaký artefakt.

Intimita spojuje

"Na Jiřím Davidovi mě fascinuje jeho otevřenost a zaujatost. Často bere věci velmi osobně, ale nenechává je v osobní rovině," říká kurátor, který je současně šéfem Moravské galerie v Brně. "Jsem osobní, protože chci říct divákovi něco o jeho životě. Čím víc se otevírám, tím víc se můžu s divákem propojit," prohlásil umělec.

Během včerejší komentované prohlídky pro novináře občas probleskla Davidova pověstná rozporuplnost. Přes očividnou radost z výstavy si několikrát postěžoval nebo nenápadně upozornil na umělce, kteří ho nepřiznaně parafrázovali (černobílá česká vlajka, kterou Rafani pálili v den státního svátku na Václavském náměstí) nebo přímo kopírovali (belgický umělec Wim Delvoy, který se proslavil tetováním prasat - na výstavě visí fragment kůže z divočáka, na kterou David vypálil obrázek - a Delvoy to prý již před lety obdivoval).

Oblíbený "problém" Knížák

"Charakter lidí, kteří chystají mou výstavu, je pro mne důležitější než mít výstavu v Národní galerii," zmínil David i svůj letitý souboj s ředitelem NG Milanem Knížákem, který je jedním z "problémů", proti kterým Jiří David veřejně vystupuje.

Vzápětí umělec, který prý chtěl na protest proti všudypřítomné lhostejnosti a z pocitu nedocenění před několika lety spálit všechny své práce, stydlivě požádá: "Nečtěte to přede mnou." Hlouček diváků se totiž právě zastavil před jeho autoaktem s životopisným, velmi otevřeným textem, ve kterém například stojí: "Nefunguje mi dobře záklopka jícnu a tak je mi občas cítit z pusy. Nohy mi však moc nesmrdí."

Výstava připomíná desítky prací, které byly vystaveny jen jednou v malých galeriích nebo v zahraničí. V menších prostorách David vytváří undergroundovou atmosféru výstav z devadesátých let, například děrovaným sololitem obložený kabinet připomíná instalaci v galerii MXM. Nechybějí proslulé práce - fotografický soubor zrcadlově rozložených půlek tváří Skryté podoby nebo cyklus svázaných dětí Moji rukojmí.

Není mnoho tak inspirativních umělců, kteří stále chrlí nové nápady. Alespoň občas se David také projeví jako muž schopný sebereflexe. "Přestože o své práci pochybuji, paradoxně pro ni vyžaduji momentální společenský respekt," napsal do jednoho z obrazů. Předběžná retrospektiva bude mít reprízu v Moravské galerii v Brně.

JEDEN AUTOR? Jiří David mění styl téměř s každým obrazem. Reprodukovaná plátna pocházejí z osmdesátých a devadesátých let.