Soudkyně: Mlynář sice nekradl, ale mohl

Soudkyně: Mlynář sice nekradl, ale mohl

Je to případ, kde soud i žalobce přiznávají, že nikdo stát neokradl. A že škoda pouze vzniknout mohla - tím, že stát formálně přišel o možnost ohlídat si své peníze.
Bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář dostal právě za tohle ve středu u pražského městského soudu pět a půl roku nepodmíněně. Jeho dva někdejší spolupracovníci Dušan Chmelíček a Vít Novotný dostali ještě o půl roku přísnější trest.
O co konkrétně šlo: Mlynář chtěl přes státem vlastněné "eseróčko" Testcom servis provozovat internetové stránky, kam by se sbíhaly všechny informace ze státní správy. Když zjistil, že je to problematické, firmu zrušil, žádná škoda nevznikla.
Proč tedy soudkyně Silvie Slepičková sáhla k tak přísnému trestu, který se dává například tunelářům kampeliček či únoscům?

"Nepřáli státu peníze"

Klíč je nutné hledat v tom, jak měl Testcom servis s.r.o. vlastně fungovat. Zjednodušeně: díky penězům od inzerentů si měl na svůj provoz vydělat. Tedy ze státního rozpočtu by nepotřeboval žádné dotace. Navíc to mělo být levnější, než kdyby si ministerstvo informatiky tyto služby objednalo od externí firmy. "Chtěl jsem peníze ušetřit. A přesně tak to dnes také funguje - portál běží bez nároku na státní rozpočet," tvrdí Mlynář.
Jenže soudkyně Slepičková to vidí úplně jinak. Peníze, které Testcom servis dostal na rozjezd, i ty, jež by později vydělal, jsou podle ní vlastně "ukradené": státu by se totiž nevrátily zpátky do rozpočtu a firma, v jejíchž dozorčích orgánech seděli Mlynářovi spolupracovníci Chmelíček a Novotný, by s nimi teoreticky mohla naložit podle svého. Stát by tak podle této interpretace ztratil nad penězi kontrolu. "Evidentně nebylo v jejich úmyslu dopřát příjmy z portálu státu," prohlásila Slepičková.
Neuznala tak Mlynářovu obhajobu, že státní peníze jsou jen jedny a že je tedy lhostejné, jestli jsou přímo v rozpočtu, nebo je stát má uložené ve firmě.
Jedno je ale jisté: neexistují důkazy, že by někdo z trojice odsouzených peníze zpronevěřil. "Ty peníze mohly být později využity, aniž by do toho mohl mluvit stát," naznačil pouze žalobce Jan Karabec.

Podepsal příliš brzy

Dalším sporným momentem je podzim 2003, kdy Mlynář o založení Testcom servisu rozhodl. Tím prý celý trestný čin zneužívání informací v obchodním styku začal.
Mlynář totiž podepsal, že firma bude portál provozovat, ještě předtím, než vůbec ministerstvo požádalo soud, aby novou společnost zapsal do obchodního rejstříku.
Navíc: v té době už platil nový zákon, podle nějž ministerstva firmy zakládat nesměla. Mlynář sice u soudu poukazoval na příklady jiných ministerstev a na to, že mu vše schválili právníci, jenže neuspěl. Soudkyně si totiž nechala "vyjet" seznam třinácti různých ministerských firem - a všechny byly založeny ještě v době, kdy to zákon povoloval.

Co tvrdí soudkyně

Peníze se mohly ztrácet

Firma Testcom servis nesměla dostat peníze od státu a ani sama vydělávat peníze. Stát by prý nemohl kontrolovat, za co vydělané peníze utrácí.

Škoda 11,5 milionu korun

Celkem na účet firmy přišlo 11,5 milionu, které měl dostat přímo stát. A je lhostejné, že Testcom servis byl vlastněný ministerstvem, tedy státem.

Podepsal předčasně

Smlouvu o činnosti firmy Mlynář podepsal dřív, než společnost vznikla.

Co tvrdí Mlynář

Stát mohl naopak ušetřit

Provozování internetových stránek ministerstvem založenou firmou mělo být levnější, než si službu objednávat externě. Dnes tak portál úspěšně funguje.

Žádná škoda nevznikla

Nikdo žádné peníze neukradl, všechny se vrátily státu. Stát měl své peníze ve firmě ohlídané stejně, jako kdyby šly přímo do státního rozpočtu.

Právníci to odsouhlasili

Vše schválili právníci, navíc vznik firmy potvrdil soud.