Přiznávám střet zájmů: dostávám od podniku stravenky a chci je mít i nadále. Proto apeluji na poslance, aby z návrhu reformy vyřadili zrušení daňové úlevy na výdaje hrazené zaměstnavatelem za stravování.
Je nás, lobbistů v této záležitosti, dlouhá řada. Zaměstnavatelé mluví o vyšším daňovém zatížení. Firmy, které stravenky vydávají, vyhrožují nejen krachem pohostinství, omezením investic do tohoto podnikání a růstem nezaměstnanosti, ale i dehydratací lidí zbavených stravenek. Také hostinští očekávají úbytek strávníků a tržeb - zástupci několika tisíc provozoven podepsali petici na zachování stravenek.
Nezapomeňme ani na vrchního odboráře Milana Štěcha, podle něhož si lidé budou do práce nosit kastrůlky s jídlem jako jejich babičky a dědečkové. Odboráři si to mohou zkusit, až se v sobotu sjedou do Prahy na demonstraci proti "škrtformě", jak předák lidu s básnickým střevem nazývá vládní návrh reformy.
Zrušení úlevy by mělo i kladné rysy. Ubyla by práce účetním, sekretářkám, rozpočtářům. Odpadl by jeden z bodů, jehož výklad může vyvolat spory mezi plátci a správci daně. To ale pro vládu není hlavní motivace. Hledá jakékoli zdroje, jimiž omezí dopad snížení sazby daně z příjmu.
Zrušení úlevy by stravenky nezlikvidovalo. Pro zaměstnavatele by i pak byly výhodnější než zvýšení platů, protože z nich za zaměstnance neodvádí pojistné. Přesto by část firem změnu určitě využila, aby příspěvek zrušila nebo snížila. Lepší je přece peníze neutratit, než je vydat s úlevou. A svést vinu na vládu...
Může se to stát v řadě míst republiky, kde je jeden dominantní zaměstnavatel. Nemluvě o tom, že stravenky jsou leckdy jediným benefitem, který dostávají všichni: zatímco o šéfy firma pečuje, ostatnímu personálu - vedle stravování - přispěje tak jedině na dětský tábor. Zrušení úlevy by tedy napomohlo k prohlubování rozdílů uvnitř mnoha organizací.
