Letos před Vánoci čekají Jacka Stacka příjemné starosti. V listopadu bude vdávat dceru a před tím se chce v New Yorku přihlásit do tanečních, aby si zopakoval aspoň základy.
Loni před Vánoci měl starosti úplně jiné. Po sedmi letech předával Českou spořitelnu a koncem roku vrcholil výběr jeho nástupce. Vyhrál Rakušan Gernot Mittendorfer, který už dříve v této bance pracoval, takže jeho volba byla ve spořitelně hodnocena spíš jako dobrá zpráva.
"Prostě už znal takové věci, jako kde leží Olomouc," říká Stack.
Svérázný Američan Stack byl pro deset tisíc lidí ve spořitelně ikonou - mužem, který je vytáhl z bahna na špici. "Jack byl respektovaný takřka bez výjimky," říká Kamil Kosman, který ve spořitelně řídí realitní byznys.
Mittendorfer byl prý přijat s úlevou. "Většina lidí z topmanagementu Gernota znala, to nás uklidnilo," dodává Kosman, který pro Mittendorfera pracoval čtyři roky už během jeho prvního angažmá, kdy Rakušan řídil podnikové úvěry a hypotéky.
Mozartovy koule do Prahy
Stack své lidi permanentně nabíjel: při nástupu trhal trička konkurenčních bank, na rozlučkovou šou pozval kouzelníka a nechal sám sebe zmizet. Mittendorfer se také snaží: coby cizinec ze Salcburku nakoupil čtyři tisíce Mozartových koulí, sednul s nimi a s konvicí kávy v pražské centrále do vstupní haly a zval zaměstnance poránu na kus řeči.
Mozart může posloužit Mittendorferovi jako vzor: okouzlit české podřízené je teď priorita. Prozatím neutrpěl žádné podstatné ztráty, ale musí se snažit. Pro mnohé byl Stack magnetem, nejzkušenějším šéfem v branži, se kterým byla radost pracovat.
"Jackova gravitace rozhodla," říká jeden ze Stackových spolupracovníků, když vzpomíná na své rozhodování ohledně pracovních nabídek od konkurenčních bank.
Novinka: vlčáci do holdingu
Prevencí, o níž se zatím nemluvilo, může být přeskupení sil uvnitř celé skupiny Erste a vznik holdingu. Ten na zkoušku funguje teprve od července. Holding bude matkou pro všech osm regionálních bank - rakouská větev tedy bude sestrou, a nikoli matkou spořitelny - a tím vzniká řada pracovních míst mezinárodního kalibru. Přes holding se budou řídit obory, jako je korporátní bankovnictví nebo finanční trhy, naopak drobné bankovnictví a střední podniky zůstanou v pravomoci regionálních bank.
Do holdingu povýšil i Kamil Kosman. Bude řídit realitní obchody celé skupiny, a to z Prahy, což lze chápat jako další emancipaci českých manažerů. "Do holdingu přecházejí mnozí a bude třeba je nahradit," říká Kosman.
Odrazit konkurenci tím, že Češi dostanou prostor k růstu v cizině, je taktika, kterou Erste uplatnila i na jednoho ze Stackových korunních princů, nynějšího šéfa drobného bankovnictví v rumunské BCR Martina Škopka. Další tři manažeři ze spořitelny byli vysláni do vedení čerstvě koupené ukrajinské Bank Prestige.
Nejvyšší boss a spolumajitel skupiny Erste Andreas Treichl už předem naznačoval, že by rád ve vedení spořitelny člověka se zkušenostmi z více zemí. Česká spořitelna je pro Treichla zásadní téma (vydělává čtvrtinu peněz z celé skupiny Erste). A mezinárodní zkušenost je důležitá i kvůli tomu, že Erste už funguje v osmi zemích střední a východní Evropy a Treichlovou vizí je čím dál větší integrace.
"Zdědit spořitelnu po Jackovi je skvělé," pochvaluje si Mittendorfer, který pro Erste pracuje už od svých 26 let. Se Stackem se srovnávat nechce. Říká, že má svůj vlastní styl.
"Gernot má své způsoby, které se od Jacka liší. Třeba rychleji rozhoduje, moc se s ničím nemaže. Jack byl demokratičtější," říká Kosman. Shodu vidí v tom, že Mittendorfer v USA studoval a jako manažer je také spíš "Američan", tedy přímočarý, otevřený, nepřátelský vůči byrokracii.
To může být výhoda, až bude potřeba splnit plán a úkoly. Jedním z nich je pokračovat v zefektivňování banky tak, aby poměr nákladů vůči výnosům (jeden z často sledovaných ukazatelů v bankovnictví) klesl pod 50 procent. Poslední číslo je 51,2 %, o pět procentních bodů víc než v Komerční bance. Rakouští majitelé také spoléhají na další růst zisku. Pětapadesátiletý Treichl loni v Praze prohlásil, že ještě před jeho smrtí budou Češi bohatší než Rakušané a že toho musí zdejší bankéři využít k růstu bankovního byznysu.
Mittendorfer toho chce dosáhnout skrze vizi "banka první volby", která bude živa nejen z boomu hypoték a úspor, ale bude také ukusovat obchody svým konkurentům i v oborech, kde dominují jiní, jako jsou služby pro velké podniky a podnikové poradenství.
"Je obtížnější na vrcholu zůstat než se na něj dostat," prohlásil před časem v reakci na to, jak se vymanit ze stínu charismatického předchůdce. Akcionáři, klienti i zaměstnanci prý mají velká očekávání, ale lidé ve spořitelně zase mají "spoustu energie a optimismu".
Vyhnout se Bílé hoře
Když Stack vzpomíná na to, co ho do Česka přivedlo, prý to byl fakt, že rakouští šéfové Erste chtěli někoho, "kdo neměl prsty v Bílé hoře". Jako Američan se mohl snadno přenést přes kulturní třenice mezi Rakušany a Čechy, měl navíc s drobným bankovnictvím zkušenosti z USA a na frustrované zaměstnance post-socialistické spořitelny jeho humor i odhodlání platily.
Když se s Treichlem na přelomu let 1999 a 2000 dohodli, odhadoval své české angažmá na dva až tři roky, nakonec kývl na pět, pak na sedm a půl. Na jednu stranu se bál toho, co zvenčí vypadalo jako svízelná bankovní krize, která stála křeslo jednoho bankéře za druhým. Na druhou stranu být sám svým pánem ve velké bance byla lákavá a ambiciózní představa.
"Pamatuji si, jak jsem to říkal ženě, popsal jí situaci a ona odvětila: To vezmi, ta banka je na tom tak špatně, že už to může být jen lepší," vzpomínal Stack letos v květnu v magazínu Proč ne?!.
Prognóza se naplnila. Stack přiměl své lidi k razantnímu zlepšení služeb, propustil pět tisíc lidí (třetinu), zdražil (u něj začal například prudký růst poplatků při výběru z cizích bankomatů) a postavil se (úspěšně) státním úředníkům, když mu poplatky vyčítali.
Loni zakončil svou éru rekordním čistým ziskem 10,4 miliardy korun, což je skoro dvakrát víc než před pěti lety. Pokud jde o peníze, Stack je po sedmi letech ve spořitelně zajištěn. Jen za loňský, rekordní rok si osm členů nejvyššího vedení odneslo dohromady 112 milionů korun a cenné papíry za třicet milionů, finální bonus se ještě projeví v účtech za letošní rok.
"New York je super, ale stýská se nám po Praze," píše Stack z New Yorku za sebe a svou manželku, která s ním v Praze sedm let žila. "Jsme ve fázi, kdy porovnáváme světlé stránky života v Praze s negativními stránkami života v New Yorku. Praha vyhrává!"
Články ze seriálu Deset rad k nezaplacení najdete na www.ihned.cz/xrad
