Braňme právo ráčkovat
Zaráží mě, s jakou odevzdaností přijali naši komentátoři i politici interpretaci hlasování poslance Wolfa o návrhu na vyslovení důvěry vládě.
Bez ohledu na to, zda kvalifikace výroku poslance měla nebo mohla mít vliv na výsledek, nelze přejít mlčením přímo krystalickou absurditu formalistického hodnocení obsahu onoho výroku předsedajícím sněmovny, proti němuž se nikdo neozval. V situacích ještě vypjatějších, než byla tato, by totiž takové hodnocení příště mohlo mít zásadní význam.
Poslanec Wolf se údajně měl zdržet hlasování tím, že nevyslovil předepsanou formulku. Ze záznamu ČT bylo patrno, jak to jeho "zdržení se" vypadalo: poslanec prohlásil zcela jednoznačně "jsem proti návrhu". Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny stanoví (v § 74 odst. 4), že při hlasování podle jmen se vyvolaný poslanec vysloví "pro návrh" nebo "proti návrhu", a zdržuje-li se hlasování, řekne "zdržuji se". Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování. Toto ustanovení má vyloučit víceznačná vyjádření. Jiný účel nemá.
O skutečné vůli poslance Wolfa vyslovit se proti návrhu nemohl nikdo ani na okamžik zapochybovat. Na komisním hodnocení poslancova výroku předsedajícím schůze by patrně zřejmě nic nezměnilo, ani kdyby zazněla slova "jsem absolutně proti návrhu", která by také vyložil tak, že se poslanec zdržel hlasování, ač je jeho pravá vůle nade vší pochybnost? Kdyby takto bohapustě formalisticky rozhodovaly o interpretaci projevů vůle soudy, všichni bychom se chytali za hlavu a novináři by takového soudce roznesli na kopytech.
Aby měl můj povzdech praktické využití, dovolím si poradit politickým stranám, aby nezařazovaly na kandidátní listiny poslance s vadou řeči (kteří neumí třeba vyslovit "r"), nemuseli by se zcela přesně strefit do zaklínací hlasovací formulky.
Josef Bejček, profesor Právnické fakulty MU v Brně
