Josef Káninský: Jděte na fotbal a nebojte se

Největší strach na fotbale jsem zažil před třemi lety v Dortmundu, když kolem mě horda fašos utíkala před lítými obrněnci. Tvrdé jádro řvalo na lidi cosi o smrti a nelítostný dusot zásahové jednotky byl umocněn velitelovým amplionem. Konalo se mistrovství světa, nejpolicejnější akce Německa do předloňského summitu G8 v Berlíně.

V Česku to teď vypadá, jako by kolem zápasů fotbalové ligy bylo nebezpečno jako při demonstracích proti pražskému zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Tvrdím, že je to hloupost a nesmysl. Na fotbal se dá chodit beze strachu o život a zdraví. Bohužel, spousta lidí jedná tak, že vyvolávají opačný dojem. Kdo to dělá v nějakém osobním či kolektivním zájmu, tomu patří peklo.

Komu slouží hysterie

Ministr vnitra Ivan Langer pochválil pořadatele pondělního zápasu Slavia - Ostrava. Vstupenky na občanský průkaz, povinná perlustrace, omezení prodeje a předprodeje vstupenek, žádné pivo na stadionu. To že je příklad, jak mít z fotbalu společenskou rodinnou zábavu? Ne, to je jeden z vrcholů překvapivě silné hysterie.

Problém s českými hooligans je tak velký, jak je tahle sociální skupina nepočetná. Jde o několik stovek lidí v celé republice. Jsou roztříštěni podle klubových zájmů, takže najednou se jich na zápase obvykle vyskytuje spíš několik desítek.

Reklama na policii

Takovou skupinu má mít funkční policie dávno zmonitorovanou, vědět jak na ni a omezit její nebezpečnost. Důležitý dovětek: v tichosti. Zvládne to několik specialistů, klidně i dobře placených. Pak nebudou tolik nutné drahé zásahy s vysokými víkendovými příplatky ozbrojencům, jež se v rozpočtu těžko hledají.

Jenže vnitro se rozhodlo udělat přes fotbal reklamu policii. Zintenzivněním debaty kolem toho, čemu se říká fotbalové násilí, zesílil mezi veřejností dojem, že jde o zásadní celostátní problém a že návštěva fotbalového zápasu je hazard a otázka osobní odvahy.

Rád bych si platil jiné ministerstvo. Takové, co ve sféře veřejné správy podporuje fanouškovské projekty, organizuje dobrovolnickou pomoc divákům, nabízí spolkům a firmám přístup k penězům ze strukturálních fondů Evropské unie k vylepšování hřišť, stadionů, zkrátka fotbalového prostředí. Co takhle pozitivní přístup, možná i nějaká ta billboardová kampaň "přijďte na fotbal, nic se vám nestane", napadlo to někoho?

Asi ne, protože tady se stále pracuje jen s represí a imaginární atmosférou strachu. Možná jen z nedostatku informací. Vhodné by asi bylo využít komunitárních programů EU, jejichž prostřednictvím by se zjistilo, jak to s násilnickými fanoušky dělají jinde. Totiž jak to dělají doopravdy.

Ministr se pak nevystaví posměchu zasvěcených, když si pomůže příkladem z ciziny. Tam je to fakt jiné. Poučit se o tom dá i doma, Univerzita Hradec Králové má na katedře sociální patologie téma hooliganismu podrobně rozpracované. Kdyby tak ministerstvo čerpalo z odborných podkladů...

Jsou i jiní vyvolavatelé strachu. Bohužel mezi nimi vedou některá média, zejména televize a tištěný bulvár. Zrušte fotbal, kuřte trávu?

Zrušte fotbal, kuřte trávu?

O násilnostech kolem fotbalu referují nekvalifikovaně, autoři reportáží a článků velmi často fotbalové prostředí neznají. Záměrně i mimoděk volí varovný tón, přidají klišovitý příměr "vzali byste na fotbal své děti?" a hned přibydou další stovky lidí, co si fotbalové hlediště představí jako válečné pole.

Krajností je extrémní volání "zrušte fotbal" z dílny novináře, jenž si pěstuje pověst nejzhulenějšího člověka ve státě.

Mrtvolný je v otázce fanoušků, návštěvnosti, kultivace prostředí a propagace hry Českomoravský fotbalový svaz, decimovaný vnitřním bojem o sféry vlivu.

Nebýt toho a nebýt uměle živené atmosféry strachu, nemusela by Slavia u zápasu proti Baníku dělat takovou restrikci. V danou chvíli možná správnou, ale brát ji jako následováníhodný příklad, to znamená uznat fyzické ohrožení běžných fanoušků jako status quo a nesnažit se ho změnit.

Vím, že agresivní banda s šálami může udeřit i ve vlaku, v hospodě, na chodníku. Tady ať policie hlídá, je-li to potřeba.

Chci věřit, že doma dortmundský zážitek nezopakuji, zatím chodím na fotbal neozbrojen. Jsem snad blázen?

josef.kaninsky@economia.cz