Vondra není změnou v ODS!
Jan Macháček ve svém článku Proč Paroubek nechce Vondru (HN 22. srpna) zkouší analyzovat, proč si Jiří Paroubek překvapivě zasedl zrovna na Alexandra Vondru coby budoucího ministra zahraničí. Také jsem tím překvapen.
Naše nominace Alexandra Vondry byla vedena právě opačnými předpoklady. Jeho odborný kredit, čistá minulost a dobrá pověst měly být pro naše politické partnery i oponenty zárukou, že resort zahraničí bude spravován k nejlepšímu prospěchu státu a bude uchráněn před nutností jejich zásahů.
To, že Vondru nebude možno hloupě obviňovat z údajného "euroskepticismu", v čemž si dosud libuje část českých analytiků a politologů, se rozumí samo sebou. Právě v této části článku si ovšem Macháček nejen protiřečí, ale zbytečně pašuje do textu své osobní averze, když se naváží do prezidenta a jeho spolupracovníků. Vždyť "otravné mantry z Hradu", jak píše, jsou viditelným ideovým základem evropského programu ODS, k němuž se teď přihlásil i Macháčkem po právu vysoce ceněný Alexandr Vondra. Jeho nominace v dresu ODS tedy není počátkem změny politiky ODS, ale naopak symbolickým a logickým krokem v postupné, ale nezbytné emancipaci eurorealistického přístupu jako široce přijatelné definice našeho vztahu k EU. Časem to jistě pochopí i ta dosud méně vnímavá část eurofilní "pražské kavárny".
Ostatně, když Paroubek začal zpochybňovat Vondru, evropskou politiku vůbec nezmínil. Jsem přesvědčen, že o politiku jde až v druhé řadě a že sebestředný premiér se spíše rozhodl přichystat Vondrovi malou osobní pomstu a "spočítat" mu jeho kritické výroky. V ODS se dodnes vyprávějí historky o tom, jak Paroubek obrazně řečeno vyskakoval až do stropu, když jej Vondra v žertovné nadsázce na kongresu ODS přirovnal k běloruskému prezidentovi.
Zkrátka je to jen další emocionálně podmíněná osobní averze. S těmi je ovšem lépe bojovat, ne se jim poddávat, protože to není důstojné. To by mělo platit pro politiky i novináře, pro Jiřího Paroubka stejně jako pro Jana Macháčka.
Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu za ODS


Urážíte Řecko a nerozumím proč
S nepředstíranou hořkostí a hněvem je mou nemilou povinností upozornit na komentář nějakého pana Jana Macháčka (Předsedové kontinentu, HN 23. srpna). Autor v něm vyjadřuje pochyby o schopnosti České republiky zhostit se předsednictví EU v roce 2009 a nabádá české politiky, aby se vzdali předsednictví, protože podle jeho názoru hrozí utržení podobné ostudy jako v případě - Řecka.
Jsem opravdu šokován povrchností a nezodpovědností tohoto tvrzení. Sám jsem se zúčastnil příprav řeckého předsednictví a velice dobře vím, že státníci všech členských zemí EU, jakož i nejvyšší představitelé tehdy ještě kandidujících zemí vyjádřili vděk za to, že Řecko zvládlo (je pravda, že s vypětím sil) tento těžký úkol v tak složité době.
Redaktor HN je snad první na světě, který objevil, skoro tři roky po jeho skončení, že řecké předsednictví skončilo ostudou. Pro informaci připomínám, že předsednictví Řecka se odehrálo v první polovině roku 2003. V březnu tohoto roku vypukla válka v Iráku a Řecko muselo koordinovat stanovisko 25 evropských zemí. Dovoluji si také připomenout, že 16. dubna stejného roku byla v Athénách podepsána dohoda o rozšíření EU o deset nových členů, mezi nimiž byla i Česká republika.
Rád bych také připomněl, že během řeckého předsednictví byly na summitu v Thessaloniki zformulovány podmínky dalšího rozšiřování EU, kterými se dodnes řídí kandidující balkánské země, dále za řeckého předsednictví proběhl summit EU a nejvyšších představitelů latinskoamerických států atd.
Nenacházím logické vysvětlení pro tak nepravdivé a nezodpovědné tvrzení redaktora HN, které hluboce uráží nejen moji zemi, ale také mezinárodní pověst a schopnosti samotné České republiky.
Vassilios Ikossipentarchos, velvyslanec Řecka v ČR


Zemědělci drží sociální smír
Reaguji na článek Martina Maříka pod názvem Dobré počasí pro úrodu? To nebude nikdy! (HN 17. srpna).
Články tohoto autora jsou mi známy jeho negativním postojem k prvovýrobcům. Tentokrát však zašel příliš daleko.
Cožpak neví, že zemědělci drží sociální smír, že z dotací nám nezbude vůbec nic, neboť dodavatelé a také odběratelé nás o ně oberou? Neví, že v zemědělství jsou nejnižší mzdy a že charakter práce není vždy příjemný?
Nechť zemědělec dostane za své produkty to, co mu náleží a nemusí brát ani korunu dotací.
Prostřednictvím dotací si takzvaní daňoví poplatníci, jimiž se pan Mařík tak rád ohání, platí levné potraviny. Biologický charakter výroby je opravdu jiný než výroba s neživým materiálem.
Zemědělci žádají mimořádné dotace proto, že jedou tzv. "nadoraz", nemají žádné rezervy a hrozí jim krach, neboť vložené náklady, které jsou mimochodem stále větší, se nevrátí. Mrzí mne, že autor článku z nás zemědělců dělá vyžírky a podvodníky, a opravdu nevím, proč o nás prvovýrobcích takto píše.
Josef Michalica, ředitel Agro Podlužan, Prušánky