Jako zástupci sdružení Žába na prameni chceme zareagovat na kritický článek pana Matyáše Zrna "Feministická Žába na státním prameni" (HN 19. října).
Autor je zcela nedotčen problematikou rovných příležitostí, neuznává ji jako legitimní - a především neví, o co přesně jde. Protože nejde v českém kontextu o výjimečný případ, nemíníme pouze hájit čest našeho sdružení: je čas odstranit předsudky o feminismu.
Typicky mužský a ženský?
Ve společnosti nepochybně existují nerovnosti v postavení a ekonomickém ohodnocování žen a mužů. A těch, kteří vědí, že téma rovných příležitostí je důležité, není málo: všechny významné mezinárodní organizace (EU, OSN, Světová banka) i všechny demokratické vlády včetně české.
Proč tedy téma rovných příležitostí není v českém prostředí stále bráno vážně? O tématu pohlavní diskriminace a rovných příležitostech bylo od 50. let napsáno nepředstavitelné množství knih. Na všech nejprestižnějších univerzitách světa (včetně Karlovy univerzity v Praze) byly založeny katedry "genderových studií", které se zabývají právě nerovným postavením žen a mužů.
Z nesčetných sociologických výzkumů vyplývá, že neexistuje nic, co lze nazvat ženskou nebo mužskou přirozeností. Ano, čtete dobře: již před několika desetiletími byl vyvrácen nejsilnější argument odpůrců rovných příležitostí: neexistují žádné "přirozené" schopnosti žen a mužů, které by ospravedlnily vykonávání typicky "ženských" či "mužských" činností.
Nesvobodné totalitní prostředí způsobilo, že jsme se s pojmy feminismus, sexismus a rovné příležitosti do roku 1989 běžně nesetkávali, možná i proto, že pocházely ze "zlé Ameriky". Anebo ženám a mužům v České republice "přirozené nadání" žen zahřívat domácí krb a "přirozené dispozice" mužů řídit svět vlastně vyhovují?
Rozdíly nepopíráme
V dnešní době by si už asi nikdo nedovolil zpochybňovat nutnost zabývat se otázkou romské menšiny a integrací přistěhovalců. Nikoho už nenapadne označovat činnost nevládních organizací, které se tímto problémem zabývají, za "roztodivnou", zpochybňovat ji nebo zesměšňovat, jak se to děje organizacím, jejichž tématem jsou rovné příležitosti a boj proti sexismu, tedy diskriminaci založené na příslušnosti k určitému pohlaví.
Feminismus nebo tématika gender nikoho neohrožují. Ohrožují pouze existenci nedemokratických, diskriminačních prvků ve společnosti.
Feministický aktivismus nesměřuje k popírání rozdílů mezi muži a ženami ani k převracení "mužského" a "ženského" chování. Nikdo nechce přesvědčovat chlapce, aby byli více pečovatelští, ani nutit dívky do agresivity a větší průbojnosti. Vždyť mezi samotnými dívkami je tolik rozdílů. Najdete dívky pečovatelské, jemné, bojácné, ale i odvážné, bojovné či vysloveně agresívní a stejně tak najdeme rozdíly i mezi jednotlivými chlapci.
Ve feministické pedagogice jde o výchovu bez předsudků, která umožňuje dívkám a chlapcům vyrůst v originální jedince, kteří sami dokáží nahlížet svět nestereotypně a bez předsudků. Nejde nám o stejnost, ale naopak o různost a jedinečnost každého člověka osvobozeného od stereotypních představ o jakémsi "údělu ženy" a "údělu muže"
Autoři pracují ve sdružení Žába na prameni
Autor je zcela nedotčen problematikou rovných příležitostí, neuznává ji jako legitimní - a především neví, o co přesně jde. Protože nejde v českém kontextu o výjimečný případ, nemíníme pouze hájit čest našeho sdružení: je čas odstranit předsudky o feminismu.
Typicky mužský a ženský?
Ve společnosti nepochybně existují nerovnosti v postavení a ekonomickém ohodnocování žen a mužů. A těch, kteří vědí, že téma rovných příležitostí je důležité, není málo: všechny významné mezinárodní organizace (EU, OSN, Světová banka) i všechny demokratické vlády včetně české.
Proč tedy téma rovných příležitostí není v českém prostředí stále bráno vážně? O tématu pohlavní diskriminace a rovných příležitostech bylo od 50. let napsáno nepředstavitelné množství knih. Na všech nejprestižnějších univerzitách světa (včetně Karlovy univerzity v Praze) byly založeny katedry "genderových studií", které se zabývají právě nerovným postavením žen a mužů.
Z nesčetných sociologických výzkumů vyplývá, že neexistuje nic, co lze nazvat ženskou nebo mužskou přirozeností. Ano, čtete dobře: již před několika desetiletími byl vyvrácen nejsilnější argument odpůrců rovných příležitostí: neexistují žádné "přirozené" schopnosti žen a mužů, které by ospravedlnily vykonávání typicky "ženských" či "mužských" činností.
Nesvobodné totalitní prostředí způsobilo, že jsme se s pojmy feminismus, sexismus a rovné příležitosti do roku 1989 běžně nesetkávali, možná i proto, že pocházely ze "zlé Ameriky". Anebo ženám a mužům v České republice "přirozené nadání" žen zahřívat domácí krb a "přirozené dispozice" mužů řídit svět vlastně vyhovují?
Rozdíly nepopíráme
V dnešní době by si už asi nikdo nedovolil zpochybňovat nutnost zabývat se otázkou romské menšiny a integrací přistěhovalců. Nikoho už nenapadne označovat činnost nevládních organizací, které se tímto problémem zabývají, za "roztodivnou", zpochybňovat ji nebo zesměšňovat, jak se to děje organizacím, jejichž tématem jsou rovné příležitosti a boj proti sexismu, tedy diskriminaci založené na příslušnosti k určitému pohlaví.
Feminismus nebo tématika gender nikoho neohrožují. Ohrožují pouze existenci nedemokratických, diskriminačních prvků ve společnosti.
Feministický aktivismus nesměřuje k popírání rozdílů mezi muži a ženami ani k převracení "mužského" a "ženského" chování. Nikdo nechce přesvědčovat chlapce, aby byli více pečovatelští, ani nutit dívky do agresivity a větší průbojnosti. Vždyť mezi samotnými dívkami je tolik rozdílů. Najdete dívky pečovatelské, jemné, bojácné, ale i odvážné, bojovné či vysloveně agresívní a stejně tak najdeme rozdíly i mezi jednotlivými chlapci.
Ve feministické pedagogice jde o výchovu bez předsudků, která umožňuje dívkám a chlapcům vyrůst v originální jedince, kteří sami dokáží nahlížet svět nestereotypně a bez předsudků. Nejde nám o stejnost, ale naopak o různost a jedinečnost každého člověka osvobozeného od stereotypních představ o jakémsi "údělu ženy" a "údělu muže"
Autoři pracují ve sdružení Žába na prameni
