Jiří Pehe píše o jméně, za něž ručíme

Jiří Pehe píše o jméně, za něž ručíme

I političtí komentátoři píší romány. Martin Komárek a Martin Fendrych přetřásají novokapitalistickou českou současnost, občas i v její zábavnější futuristické podobě. Jiří Pehe, jehož román Na okraji zmizelého vyšel před pár týdny, se pro změnu pustil do filozofických úvah v přístupnějším románovém balení (román je ale staršího data a pochází z doby autorovy emigrace).

Příběh stárnoucího českého profesora filozofie, učícího po útěku z vlasti na newyorské univerzitě, který hledá syna bývalého přítele, ztraceného mladého emigranta Josefa, není obyčejným exulantským vyprávěním. A to přesto, že obsahuje povinné atributy žánru: vyprávění o útěcích, o životě v utečeneckém táboře, o osudech vyhnanců i zavražděných komunistů, kteří kvůli zájmům strany museli zemřít, popis ubíjejícího života v totalitě autocenzury, vykreslení nátlaku policie a drobných ústupků mlčící většiny. Peheho více zajímá konfrontace světů spojených železnou oponou a smysl paměti, jako svorníku lidské existence.

Není náhoda, že profesor trpí Alzheimerovou chorobnou a že Josefovy zápisky používá jako doplnění mezery v čase, který v Čechách nemohl prožít.

I Josef postupuje podobně a jeho vlastní zápisky nakonec zůstávají jako jediné podstatné stopy a svědectví jeho existenci. Filozofická pochybnost ale nezná mezí a rozleptá i paměť. Co má potom smysl? - ptá se Josef ve svých textech, když v Americe zjistí, že útěk ke svobodě nemusí přinést spasení a že fanatické ideology Pravdy lze najít vždy a všude. Paradoxní! Ten, kdo utekl před ideami marxistů, na druhé straně železné stěny, v jiných souvislostech, vypadá jako marxista.

"Přijdeme a odejdeme. To jsou naše hranice. Jak pošetilé je domnívat se, že je můžeme překročit. To, co zůstane, jsou v nejlepším případě jména," odpovídá na Josefovu otázku profesor. Jméno má svou magii, je emblémem života, signaturou, za niž ručíme a která je naším jediným majetkem, naznačuje v derridovském tónu autor románu. Josef, který tam i tady utíká před prostitucí jména, se podobá biblické postavě, o níž přednáší profesor. Elezearovi, muži, jenž odmítl vyjít vstříc římské moci a dělat, že na její pokyn snědl zakázané vepřové.

Román není elegantním strhujícím psaním. I filozofické pasáže občas působí učebnicově. Viditelné zádrhele ve spisovatelské zručnosti naštěstí nezakryjí důležitost tématu. To, že i v mediální konzumní společnosti stojíme před stejnou volbou jako v časech komunismu. Před otázkou - Jak naložíme se svým jménem?

Jiří Pehe: Na okraji zmizelého. Prostor. Praha 2006. 312 stran. Cena 275 Kč.