Restituční zákon nepsal Rychetský
Obraz Pavla Rychetského, který podal Tomáš Němeček v článku Paradox Pavla Rychetského a francouzská úchylka (HN 7. února) je celkově dost věrný, leč mírně vylepšený. On totiž Rychetský není autorem restitučních zákonů.
První restituční zákon č. 403/1990 Sb. je z dílny mého ministerstva, ideově a koncepčně je to moje dítě, legislativní práci na něm odvedl skvělý JUDr. Muroň, můj bývalý náměstek.
Tehdejší politické okolnosti mě přinutily k tomu, aby návrh zákona neprocházel standardní připomínkovou cestou. Věděl jsem, že na federální vládě panuje zejména kvůli tehdejšímu ministru financí velmi nepřátelský, až agresivní postoj vůči myšlence restitucí.
Měl jsem strach a s odstupem času vidím, že byl oprávněný, že by putování našeho návrhu zákona připomínkovým řízením mohlo dopadnout zle, smečka právníků federální vlády byla připravena snést desítky "kvalifikovaných" a právnicky precizních argumentů, proč restituce nejsou možné. JUDr. Rychetský sice nebyl tím hlavním nepřítelem, ale pochybuji, že by byl dostatečně bojovný, aby porazil Václava Klause.
Takže když jsme měli v polovině srpna 1990 návrh zákona napsaný, požádal jsem své přátele, poslance Federálního shromáždění (Skalický, Bratinka, Kroupa), aby návrh zákona podali jako svou poslaneckou iniciativu. To se podařilo, takže zákon začal platit neuvěřitelně již 1. listopadu 1990. Koncepčně začal řešit navracení majetku od konce znárodňovacího období, které končilo rokem 1959 a týkalo se typicky měšťanských domů, které měly v přízemí obchod nebo dílnu.
Čtyřistatrojka měla kromě svého vlastního obrovského efektu obnovy života historických jader českých měst další efekt tím, že prolomila cestu k dalším restitucím, které se pak děly podle zákona č. 87/1991. Ten vskutku vznikl péčí JUDr. Rychetského, ale za těsné spolupráce mého ministerstva, protože bylo třeba propojit restituce s velkou privatizací, aby nedošlo k tomu nejhoršímu, co by se nám bývalo mohlo stát, ale naštěstí nikdy nestalo, že by se privatizoval majetek, na který měl někdo restituční nárok.
Tomáš Ježek, bývalý ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR



Nejsem odpůrce restitucí šlechty
V článku Paradox Pavla Rychetského a francouzská úchylka (HN 7. února) napsal autor řadu nepravd.
1. Jsem sice "autorem restitučních zákonů"(vyjma zákona o půdě), ale nikdy jsem nebyl "odpůrce šlechtických a církevních restitucí". I v nezveřejněné části rozhovoru pro HN jsem odmítl termín "šlechtické" a snad dostatečně osvětlil, že pokud se zákonodárná moc nerozhodne posunout hranici zmírňování majetkových křivd před 25. únor 1948, nemohou ji svévolně posunovat obecné soudy.
2. Není pravda, že "jako člen Zemanovy vlády jsem přihlížel korupčnímu rozhodnutí o dálnici D 47", ale proti tomuto rozhodnutí jsem na všech předmětných zasedáních této vlády pokaždé hlasoval (spolu se Špidlou a ještě tuším asi dvěma dalšími členy vlády), ačkoli jsem je nepovažoval za korupční, ale pouze za nevýhodné pro Českou republiku.
3. Nepsal jsem nikdy "do médií stížnosti a nežádal potrestání", ani jsem "nepřinutil šéfa rozhlasu k ponížené omluvě". Pouze jsem se v případě jednoho odvysílaného komentáře Tomáše Němečka obrátil na příslušnou radu se žádostí o posouzení, zda tento komentář byl v souladu se zákonným požadavkem nestrannosti a vyváženosti veřejnoprávního rozhlasu. Patrně právě na radu tohoto orgánu se skutečně generální ředitel Českého rozhlasu přijel omluvit nikoli mně, ale Ústavnímu soudu.
4. Není pravda, že "coby šéf" nezasedám v žádném ze čtyř senátů Ústavního soudu, ale jak v rozvrhu práce seznáte, zasedám jako zpravodaj střídavě ve všech senátech Ústavního soudu.
JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu



Mezi jednookými slepý králem
Vztah pana prezidenta k otázkám životního prostředí je všeobecně znám. Názory, které jasně vyjádřil v rozhovoru HN 9. února nikterak nevybočují z jeho rétoriky. Ačkoli společnost stále ještě přehlíží mnohé důsledky své činnosti, málokdo je tak odhodlaný v popírání vlivu civilizace na planetu jako Václav Klaus.
Naprostou ignoraci faktů nelze přičíst už ani tomu, že tato fakta předkládají vědci-klimatologové a biologové v řeči své vlastní, protože pan prezident se v článku holedbá, že vědecké články číst umí. A tak vědci, kteří přednášejí důkaz za důkazem, jsou označováni nálepkou "zpolitizovaných vědců a nerozumných lidí" a ti, kdož jejich varování uvěřili, jsou pak "inkarnací novodobého levičáctví". A nálepkování přitom nesnáší jen o něco méně než environmentalismus.
Zlatým hřebem je pak prohlášení, že žádné ničení planety pan Klaus nikdy neviděl. Z toho mohou plynout jen dva různé závěry: buď za života pana prezidenta skutečně k žádnému ničení planety nedocházelo a nedochází, nebo je pan prezident slepý! Proto tedy není v jeho silách vyrovnat se s tím, že jsou i lidé, kteří vidí.
Martin Macek, student, Praha


Redakce uveřejňuje v rubrice Dopisy odpovědi na články a dopisy čtenářů, které vyjadřují jejich názory. Vyhrazuje si právo příspěvky krátit a redakčně upravit. Anonymy nezveřejňuje. V rubrice Chyby a vysvětlení napravuje pochybení a odpovídá na dotazy k obsahu i jazyku HN.
Kontaktní adresy:
telefon: 233 073 041
e-mail: dopisy.hn@economia.cz
pošta: HN, oddělení dopisů, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7