Sedmapadesátiletý Stein Ringen pochází z Osla. V posledních dvanácti letech je profesorem sociologie a sociální politiky na Green College v Oxfordu, ale Českou republiku zná dobře. V letech 1992 - 96 přednášel na pražské Středoevropské univerzitě, v roce 1999 dostal pamětní medaili Karlovy univerzity.

hn: Jezdíte do Česka deset let. Líbí se vám tady?

Velmi mě zajímá zdejší vývoj. Myslím, že je v zásadě pozitivní a Češi mají dobré důvody být spokojení s posledními deseti patnácti lety.

hn: Liší se Česko od ostatních postkomunistických zemí?

Hospodářsky i politicky je pozice Česka celkem bezpečná. Tak tomu není ve všech kandidátských zemích.

hn: Češi už dosáhli úroveň členských zemí unie?

Životní úroveň není jako v Evropě, ale lidé žijí celkem dobře. Je tu nerovnost, diskriminace, chudí lidé - ale to je podobné jako ve Velké Británii. Česko je normální kapitalistická země.

hn: Referendum o vstupu do unie je tedy symbolický závěr úspěšné transformace, nic víc?

To bych neřekl. Pro malé země v Evropě je důležité účastnit se práce v Evropské unii. Jsem Nor a vím, že pro Norsko je škoda, že členství odmítlo. Malá země by se neměla izolovat. Pro Česko bude dobře i to, že Evropa přinese trochu disciplíny a pořádku do hospodářství i politiky.

hn: Proč chybí disciplína?

Zřejmě se liší některé sociálně-kulturní instituce, jako je důvěra. V Česku lidé nevěří politikům ani podnikatelům. Přitom například hospodářství potřebuje mít důvěru ve svých základech - bez ní se nedá podnikat. Důvěra ve společnosti zase podporuje stabilitu dějinného vývoje.

hn: Jak zavést důvěru?

Nevím, jestli se s tím dá rychle něco dělat. Nejde přece přehlédnout, že Česko stejně jako jiné země ve střední Evropě prožilo celkem velkou a rychlou revoluci. Schopnost důvěřovat je pro všechny neobvyklá pozice. Ale politika i ekonomika by s tím měly něco dělat.

hn: A jak začít?

Diskusemi, aktivním politickým dialogem.

hn: Česko vstupuje do Evropské unie. Nemá ale tamní blahobyt už svůj vrchol za sebou?

Nemá, ještě bude lépe. V příštích deseti letech budeme mít zřejmě dvouprocentní ekonomický růst, v deseti letech to bude padesát procent. Příští generace bude mnohem bohatší, než jsme my.

hn: Kde jsou ještě nějaké rezervy k růstu?

V lidském kapitálu, v naší osobní produktivitě. Potřebujeme víc vzdělání, víc kompetencí, lepší organizaci. Potom budeme produkovat víc s menší námahou. Tak jsme to dělali dvě stě let a můžeme v tom pokračovat.