Kauza Lhotský: svědectví o poměrech v ČSSD

Nebýt pět let staré střelby na pražského podnikatele Ivana Lhotského, podařilo by se vládní ČSSD zřejmě ještě dlouho uchránit tajemství, která měla před veřejností zůstat navždy skryta. Policejní vyšetřování atentátu i pátrání novinářů ale nakonec přinesly zásadní svědectví o tom, jak to chodilo v tehdy nejsilnější parlamentní straně. Ukázalo se, že strana, která předvolební kampaň v roce 1998 postavila na Akci čisté ruce, sama podváděla se svým stranickým financováním, maskovala skutečný původ peněz a její představitelé zodpovědní za stranickou pokladnu propojili vysokou politiku s neprůhledným podnikáním.

Začalo to půjčkami

Klíčové postavy celého příběhu se jmenovaly Ivo Svoboda a Barbora Snopková, dnes odsouzení za vytunelování mělnické továrny na kočárky Liberta. On byl ekonomický expert ČSSD, který se později stal ministrem financí v Zemanově vládě. Ekonomka Snopková jej následovala do každé funkce jako jeho asistentka. Kromě státních peněz na Ministerstvu financí společně ovládali i toky peněz uvnitř vládní ČSSD. Tuto pravomoc získali pomocí svého spojence z vlivné středočeské buňky ČSSD, dnešního premiéra Stanislava Grosse.
Právě Svoboda a Snopková použili firmu Ivana Lhotského TIA k tomu, aby veřejnosti a dokonce i většině stranických kolegů zůstalo utajeno jméno pravého věřitele Karla Heinze Hauptmanna. Německý podnikatel v realitách začal ČSSD vypomáhat už v roce 1997, když stát obstavil straně bankovní konta kvůli neplacení daní. "Státní orgány zablokovaly majetek ČSSD podle mého názoru bez právního podkladu. Považoval jsem to za jasné porušení pravidel demokracie," vysvětloval Hauptmann.
Aby stát na peníze od Hauptmanna nedosáhl a podnikatelovo jméno se nikde neobjevilo, Svoboda se Snopkovou používali k transakcím "krycí" firmy, mezi nimi i společnost Ivana Lhotského TIA. Na účty firem chodily peníze od Hauptmanna a teprve z těchto kont je dvojice - často v hotovosti - čerpala pro stranické účely. Finanční úřad takový postup v době obstavených kont později označil za jasné porušení zákona, nikoho za to ale nepostihl. Odhalení přišla pozdě. "Kde není žalobce, není ani soudce," komentoval to tehdy finanční úředník Lubomír Janoušek.

Stejně byste nám nevěřili

Když měli Svoboda se Snopkovou později odpovědět, proč vymýšleli složité maskování mecenášů i v době, kdy už měla strana účty uvolněné, prohlásila za oba Snopková: "Je pochopitelná nechuť věřitelů k tomu, aby jejich jména byla zveřejněna a následně pak do omrzení vláčena médii. Přiznejte prosím, že argument pro půjčku "Chtěli jsme pomoci" byste neakceptovali, i když je pravdivý."
Jenže důvod, proč bylo pro ČSSD výhodné, aby se o některých sympatizantech nevědělo, existoval. Například podnikateli Hauptmannovi se známost se sociálními demokraty vyplatila, na což by se nepřišlo, kdyby jeho jméno nebylo s ČSSD veřejně spojeno. Když totiž mělo vedení Národního bezpečnostního úřadu (mimochodem v čele s dalším Grossovým chráněncem Tomášem Kadlecem) sehnat nový objekt pro úřad, vybralo si právě ten, který za půl miliardy prodávala jedna z Hauptmannových společností. A celou transakci dojednávala Barbora Snopková, ač s tím neměla mít nic společného. S pochybnostmi se vypořádala jednoduše: "O mně je známo, že podobné věci umím zařídit."
Sociální demokraté vesměs nebyli praktikami dvojice nadšeni, strana ale peníze potřebovala, a tak se - jako například na jednom ze stranických sjezdů - spokojili s vysvětlením Svobody a Snopkové: "Nějak jsme to udělali, neptejte se jak." Vlády nad stranickými penězi byla dvojice zbavena až po střelbě na Lhotského, kdy začaly vyplouvat na povrch další a další informace o jejich operacích.

Nejhorší obchod kariéry?

Jako třeba ty s Barakem Alonem, jehož policie podezírá z osmimiliardových úvěrových podvodů v Komerční bance. Svoboda mu chtěl z pozice ministra financí svěřit vymáhání státního dluhu v Rusku. V době, kdy se deblokace připravovala, Alon udělal na první pohled nejhorší obchod své kariéry. Za čtrnáct miliónů koupil prakticky bezcenné akcie krachující Liberty, kterou ovládali právě Svoboda a Snopková. Z Alonova pohledu byla transakce nesmyslná, pokud se nejednalo o úplatek za nějakou protislužbu. "To se ale neprokázalo," konstatoval žalobce Petr Jirát.
HN již dříve uvedly, že žalobce Jirát si dodnes myslí, že Alonovými penězi Svoboda před pěti lety platil nákup vily v Roztokách. Z výpisů z kont, které mají HN k dispozici, vyplývá, že celou šestimiliónovou transakci s vilou vyřizovala za Svobodu Snopková ze svých účtů. Měsíc před podpisem kupní smlouvy Snopková složila na svůj účet v hotovosti dva milióny korun a další čtyři milióny jí přišly těsně před podpisem smlouvy. Peníze pak byly převedeny na účet lékaře, který Svobodovi vilu prodával.
ČSSD se dnes tváří, že se svými někdejšími tvářemi nemá nic společného. Svoboda a Snopková se snaží s odvoláním na zdravotní stav oddálit nástup do vězení, kam je soud poslal za vytunelování Liberty, a o rozhovorech s médii nechtějí ani slyšet.
A Ivan Lhotský, který byl na počátku všeho, se před veřejností skrývá úplně. "Chceme už mít klid," vysvětlil jeho syn.

Jak to bylo s půjčkou Ivana Lhotského
Na jaře 1999 neznámý podnikatel Ivan Lhotský prohlásil, že jeho společnost TIA poskytla finanční půjčku ČSSD. Ve vládní straně propukla panika, půjčku nikdo nechce oficiálně potvrdit. Lhotskému telefonuje Barbora Snopková, která má spolu s Ivem Svobodou na starost stranické peníze, a podnikatele přesvědčuje, aby vzal svá slova zpět. To také Lhotský udělal.
Najatý střelec ho vylákal z bytu a z bezprostřední blízkosti se jej třemi ranami do hlavy pokusil navždy umlčet. Lhotský útok přežil.
ČSSD teprve pak přiznala, že přes firmu TIA skutečně přišly do stranické pokladny nějaké peníze. Detaily však Svoboda a Snopková odmítají vysvětlit, zbytek sociálních demokratů tvrdí, že o stranických penězích nic neví.
Pátrání policie a novinářů později ukázalo, že Lhotského firma TIA byla jednou z několika krycích firem, jejichž pomocí ČSSD maskovala pravý původ peněz od sponzorů a věřitelů. Za firmou TIA se konkrétně skrývala půjčka podnikatele Karla Heinze Hauptmanna.