(c) Franklin Covey

Stává se vám, že se ocitnete někdy na jednání, kde se nenaslouchá? Nezačne ochabovat váš zájem? Nebo jste podrážděni? Většinou to dopadá tak, že pak mluví jeden přes druhého. Někdy se všichni hašteří, a nikdo neposlouchá. Pak nastoupí bojovná nálada.

Řešení? Všichni máme dvě uši a jedna ústa. Podle toho bychom je měli používat. Méně mluvit - a víc naslouchat. Schopnost naslouchat je ze všech komunikačních dovedností nejtěžší ke zvládnutí. Všichni se ve škole učíme mluvit a psát. Ale málokomu se dostane vzdělání nebo výcviku v naslouchání.

Před lety jsem byl pozván na indiánské shromáždění. Ten zážitek mě nesmírně ovlivnil. Darovali mi krásnou vyřezávanou indiánskou "mluvicí hůl" a ukázali mi, jak se používá.

Při shromáždění nebo radě každý čeká, až na něj přijde řada, pak dostane do ruky hůl, což mu umožní říci své názory a pocity. Vždy jen jeden člověk drží hůl a kromě otázek na vysvětlenou nikdo jiný nesmí promluvit. Ponechá si ji, dokud neřekne svoje, a - což je ještě důležitější - dokud nemá pocit, že mu všichni rozumí.

Ten den mi přinesl poznání účinné a jednoduché metody upřímného naslouchání. Řečník, který drží hůl, má jistotu, že jej nikdo nepřeruší, nebo mu zatím nebude odporovat. Na druhých je, aby empaticky naslouchali.

Má-li se mezi lidmi rozvíjet důvěra, musí jeden druhému naslouchat. Empatické naslouchání je klíčem k opravdovému porozumění. To neznamená, že s druhým musíte souhlasit - je tím myšleno, že se snažíte chápat sdělované pocity a informace z jeho úhlu pohledu.

Tato forma naslouchání od naslouchajícího ale vyžaduje, aby u dveří odložil své ego. Jakmile někomu vyjádříte respekt tím, že mu nasloucháte, a on vidí, že se jej snažíte pochopit, zdi začnou padat. Dveře se otevřou, a může začít probíhat dobrá komunikace. Každá lidská bytost touží po pochopení. Naše potřeba být pochopeni je tak základní jako potřeba kyslíku. Symbolicky řečeno, když se snažíme někoho pochopit, dodáváme mu emocionální kyslík, což mu umožňuje, aby nám oplatil stejným.

Až povedete příště nějakou diskusi, ať s jedním, nebo s více lidmi, vzpomeňte si na indiánskou hůl. Hůl si můžete představovat nebo ji třeba nahradit perem či jiným předmětem. Možná se zpočátku budete cítit trochu trapně, ale s přibývající praxí dosáhnete lepších výsledků.

"Snaž se nejdřív pochopit" znamená velmi podstatnou změnu paradigmatu. Běžně totiž usilujeme o to, abychom byli spíš sami pochopeni. Většina z nás nenaslouchá s cílem porozumět - posloucháme, abychom mohli rychle odpovědět. Jak často se vám stává, že místo toho, abyste poslouchali člověka, který na vás mluví, si během hovoru připravujete svou reakci?

Máme sklon to, co slyšíme, filtrovat sítem svých paradigmat a projektovat na druhé naše pocity, myšlenky a zkušenosti.

Empatické naslouchání se snaží vcítit do druhého. Pokoušíte se dívat z úhlu pohledu druhé osoby a také porozumět jeho emocionálním a rozumovým sdělením.

To je mnohem víc než registrovat, zvažovat nebo i chápat vyřčená slova. Odborníci v oboru komunikace odhadují, že de facto jen deset procent naší komunikace se odvíjí ve slovech. Dalších třicet procent zaujímají naše hlasy a šedesát procent mimika našeho těla.

Při empatickém naslouchání vnímáte ušima, očima a srdcem. Gándhí při vyjednávání s britskou stranou často držel slib mlčení. Po celých 24 hodin se zdržel jediného slova. Během této doby při hovoru s druhými používal své uši, oči a srdce. Během takového mlčení byl schopen naslouchat svému srdci, mysli a duši.