O potřebě připravit důchodový systém na dopady stárnutí populace se mluví opravdu hodně dlouho. Diskuse začala na sklonku 90. let předchozího století. Dnes jsou již na trhu práce někteří lidé narození v té době. A kam jsme s reformováním důchodů pokročili? Nikam. Proběhl jeden pokus o systémovou reformu, který však měl jepičí život a byl záhy demontován.

Nyní již máme snad čtvrtou komisi, která by se měla tímto tématem zabývat. A jediné, co jsme se dozvěděli, je to, že v současné podobě důchodový systém dlouhodobě existovat nemůže (slovem dlouhodobě není míněno za pět či deset let). Potřebuje buď parametrické změny průběžně financovaného systému (neplést s reformou!), nebo přísun nových peněz (nad rámec výběru důchodového pojištění), nebo systémovou reformu.

Začněme od konce. Myšlenka na zavedení povinného spoření ve fondech je po předchozím reformním pokusu v Česku mrtvá a je vcelku jedno, že funguje v 17 z 36 zemí OECD včetně Švédska, které kdysi bylo vzorem pro naše reformní úvahy.

Nové peníze na důchody znamenají buď větší daňové zatížení, nebo vzít v rozpočtu někde jinde. V relaci k HDP je daňové zatížení v rámci EU podprůměrné, jenže když vezmeme v potaz dividendy vyplácené do zahraničí a spočítáme relaci daní a čistého národního důchodu, hned je to jinak. Vzhledem k tomu, že "měkké" parametry konkurenceschopnosti Česka nejsou žádná sláva, byla by namístě u zvyšování daní jistá opatrnost. A vzít peníze někde jinde v rozpočtu. Třeba školství nebo dopravě? I bez toho jsou tyto oblasti dlouhodobě podfinancované.

A jsme na začátku, tedy u úpravy parametrů současného systému. Nabídka je velmi pestrá a nadmíru lákavá: budeme chodit do důchodu stále později? Smíříme se s tím, že důchodci budou relativně stále chudší vůči pracující populaci, respektive že se bude prohlubovat skok v životní úrovni před důchodem a v důchodu? Stále v tom nemáte jasno?

Nevadí, tenhle důchodový guláš, který tu 20 let vaříme, dobře chutnat nemůže.