Pracovník může ručit i domem

Pracovník může ručit i domem

Zaměstnání mnohdy přináší i nepříjemné okamžiky. Například pokud pracovník nesplní nějaké povinnosti a následuje škoda. Třeba se poškodí či ztratí věci, případně zboží zaměstnavatele. Je pochopitelné, že podnikatel chce těmto nepříznivým důsledkům předejít a snaží se třeba již při uzavírání pracovní smlouvy zajistit si úhradu škody způsobené zaměstnancem.
Proto se objevují v pracovních smlouvách různé záruky nebo ujednání o kaucích, kterými se zaměstnanec zavazuje uhradit podnikateli případné manko, poškození či ztrátu svěřených předmětů a podobně. Tento postup není v souladu s předpisy. Přesto by se však řešení našlo.

Záruka náhrady škody

Zákoník práce obsahuje v paragrafu 248 takzvané zástavní právo. Podle tohoto ustanovení si může zaměstnavatel zabezpečit úhradu pracovníkem v případě škody, která vznikla na svěřených hodnotách a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, anebo kterou způsobil úmyslně. Podmínkou je, že se zaměstnancem uzavřel písemnou smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou zaměstnanec vlastní.
Smlouva o zřízení zástavního práva musí být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána písemně. Musí obsahovat určení předmětu zástavy (tím může být i chata, domek a podobně) a určení pohledávky, jejíž splnění zástava zajišťuje. Je to tedy škoda (manko) způsobená podle § l76 zák. práce, kdy zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o hmotné odpovědnosti. Podle této dohody zaměstnanec přebírá odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat. V případě ztráty nebo zničení uvedených věcí musí hradit plnou škodu. Na rozdíl od jiných druhů odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou v pracovním vztahu, kdy hradí škodu jen do výše čtyřapůlnásobku průměrného výdělku. Právě k zajištění úhrady celé škody může zaměstnavatel zřizovat zástavní právo. Stejně by tomu bylo i tehdy, kdyby zaměstnanec způsobil škodu úmyslně. Potom by podnikatel mohl požadovat nejen úhradu celé škody, ale i jiné peněžní újmy, například ušlý zisk.
Často se objevuje nesprávná praxe, že se dohody o zvýšené odpovědnosti zaměstnanců za škodu uzavírají i tam, kde to není možné.
Předmětem zvýšené odpovědnosti nemohou být hodnoty, které nejsou předmětem obratu nebo oběhu. Nemůže jím být například inventář prodejny, kanceláře, dílny a podobně, například kontrolní váhy, počítací nebo psací stroje, registratury, nábytek či obrazy. Ani kdyby byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti. Nešlo by tedy o škodu, za kterou by zaměstnanec odpovídal plně, jako je tomu při dohodě o hmotné odpovědnosti, ale jen do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku, pokud by se prokázalo, že porušil právní předpis.
To platí i o motorových vozidlech. I kdyby podnikatel s řidičem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti nebo kdyby mu vozidlo svěřil na písemné potvrzení, zaměstnanec by odpovídal jen podle § l72 zákoníku práce. Jeho případná škoda by byla omezena čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku.
Předpokladem odpovědnosti pracovníka za schodek, a tedy i za plnou náhradu škody bez omezení, je, že s ním zaměstnavatel uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti. Tu je možné sjednat i se zaměstnancem, který pracuje na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.
Dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Nestačí opis dohody, z něhož není jednoznačně zřejmé, zda byl originál podepsán (například průklep se špatným průpisem podpisů).
Dohoda může být uzavřena samostatně nebo může být součástí pracovní smlouvy. Je-li součástí pracovní smlouvy, musí být tato smlouva písemná. Pokud by nebyla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti nebo by byla sjednána nesprávně, nešlo by ani zřídit zástavní právo.
Zástavní právo může vzniknout dnem vkladu smlouvy do katastru nemovitostí. Řízení o povolení vkladu se zahajuje na návrh zaměstnavatele. Dokud zástavní právo trvá, nemůže zaměstnanec nemovitost převést na někoho jiného. Musel by si k tomu vyžádat souhlas zaměstnavatele. Zánikem nároku na náhradu škody zaniká i zástavní právo. Není možné, aby zástavní právo podle zákoníku práce zaniklo například vzdáním se tohoto práva zaměstnavatelem nebo složením ceny zástavy a podobně. Toto právo zaměstnavatele může končit jen zánikem nároku na náhradu škody. Tedy například zaplacením náhrady, zproštěním odpovědnosti zaměstnance za manko, prokázal-li, že škodu nezavinil a podobně.

Škoda u více firem

Zákon připouští, aby stejná nemovitost byla zatížena zástavním právem vůči více zaměstnavatelům.
Jestliže zaměstnanec sjedná například několik vedlejších pracovních poměrů s několika zaměstnavateli s nimiž uzavře dohodu o hmotné odpovědnosti, může si každá firma zajistit úhradu případné škody zástavním právem na nemovitost zaměstnance. Podmínkou je souhlas zaměstnance. Vznikne-li na zástavě více práv, uspokojí se přednostně zástavní právo svým vznikem nejstarší.
Autor je pracovníkem MPSV

Jak si zajistit úhradu způsobené škody

Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli, aby si zabezpečil úhradu škody, která mu vznikla na věcech, jež svěřil pracovníkovi. A to tak, že se zaměstnancem uzavře smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou zaměstnanec vlastní.
Smlouva o zřízení zástavního práva je vždy písemná. Musí obsahovat určení předmětu zástavy a určení pohledávky, která se zástavou zajišťuje.
Zástava může vzniknout jen v případech, kdy se uzavírá hmotná odpovědnost a zaměstnanec v případě ztráty či zničení hradí celou škodu.
Předmětem zvýšené odpovědnosti zaměstnance nemohou být hodnoty, které nejsou předmětem obratu nebo oběhu, například inventář prodejny, počítače, nábytek, obrazy a podobně. Nešlo by o škodu, za kterou by pracovník odpovídal plně.
Zástavní právo vzniká dnem vkladu smlouvy do katastru nemovitostí. Řízení o vkladu se zahajuje na návrh zaměstnavatele.
Právo zaniká jen společně se zánikem nároku na náhradu škody.