Naší největší slabinou je naše síla


Devětadvacetiletý Tomáš Sedláček se letos v prosinci dočkal významného ocenění: prestižní americká univerzita Yale, kde jako stipendista strávil poslední čtyři měsíce, jej - jako jediného Evropana - zařadila mezi pět "brilantních ekonomických mozků".
"Na Yale se na nás dívají jako na zemi, odkud přicházejí vlastně dobré zprávy," říká Sedláček, bývalý poradce prezidenta Václava Havla a ministra financí Bohuslava Sobotky. Varuje ale, že bez reforem by dobré zprávy z Česka nemusely chodit dlouho.


HN: Jak se vlastně stane, že se člověk dostane mezi pět mladých nadějných ekonomů?
Na tento program se vybírá osmnáct lidí z celého světa. Jde o prestižní věc spojenou s pobytem, kde se o vás starají od začátku až do konce, i o vaši rodinu. Oni hledají lidi na začátku střední etapy kariéry, kteří už mají něco za sebou a univerzitě přinesou každodenní zkušenost. Mají tam plno akademiků, kteří se nikdy nedotkli praxe. Proto jsou pro ně zajímaví mladí praktici, kteří mají ke studentům blíže. Takže pak jste tam na úrovni něco mezi profesorem a postgraduálním studentem. A na Yale mají časopis a v něm se rozhodli udělat novoroční story o pěti nadějných ekonomech. Ti ostatní byli z USA a já byl jediný Evropan. Doporučili mě studenti.


HN: Co studenty Yale nejvíce zajímalo na Česku?
Nejvíc je zajímal Havel, Kundera a lidé z univerzitní půdy ještě znají název Česká republika. Ale jakmile opustíte kampus, musíte říkat Czechoslovakia, prostě to tam ještě nějak nezaregistrovali. Docela mě překvapilo, že tam nikdo nezná Václava Klause. S odstupem patnácti let se na Česko dívají jako na zemi, z které jdou vlastně dobré zprávy. Naše renomé je dobré.


HN: Čím jsme si to zasloužili?
Já myslím, že sametovou revolucí a za druhé Havlem. A stále se tam také nese to, že se v Česku podařila transformace. Oni se na to dívají ve srovnání s Ruskem, Ukrajinou a Jugoslávií... Slovinsko neznají a Polsko mají spojené spíše s jinými věcmi. Ekonomové vždy jako první věc ocenili výborný výkon ekonomiky, která šlape navzdory dnešní politické krizi. Jenže právě kvůli ní nás začínají házet do jednoho pytle s Ukrajinou, Slovenskem, Polskem či Maďarskem.

Ekonomika šlape. A to je ten problém



HN: Jak ten odstup působí při pohledu na Česko? Je to lepší, než se zdá nám, kteří v tom žijeme každý den, nebo si spíše uvědomí ty neřešené problémy?
Za prvé si uvědomíte, že ty naše problémy jsou standardní. Už to není privatizace bank, deregulace či zavádění DPH jako novinky. Jsou to problémy, které jsou všude. Zdravotnictví, to je v USA od rána do večera, problémy s důchodovým systémem, to samé. Další velký problém je školství.
Paradoxně největší slabina české ekonomiky je její aktuální síla. Šlape to výborně, opticky to vypadá krásně, nenajdete jediné makročíslo, které by bylo špatné. Trochu vyšší je nezaměstnanost a pak deficit veřejných financí. To jsou lehce špatná čísla, ale nic z toho není průšvih. Ale když ekonomika šlape, tak se bohužel zanedbává to, co je nutné řešit.


HN: Překvapil vás v debatách o Česku nějaký pohled? Například, že by se politická stabilita mohla nějak nepříznivě odrazit v ekonomice?
Myslím, že ekonomicky ne. Ale překvapilo mě, že si všichni v Americe myslí, že tu máme euro. A když se zeptají, proč euro nemáme, když jsme v Evropské unii, tak jim musím vysvětlovat proč. Odsunutí eura z roku 2010 je negativní signál. A to je hrozná škoda. Ekonomika na přijetí eura prostě má.

HN: Politici i centrální banka ale tvrdí, že na něj ekonomika nemá.
Jediné kritérium, které nesplňujeme a které jsme ale poslední dva roky splňovali, je schodek rozpočtu. A to je paradoxně jediná věc, která nesvědčí o ekonomice, ale o vládě. Jste-li premiér, s ostatními věcmi se pracuje špatně: dluh dědíte, inflaci moc neovlivníte, úrokovou míru také ne...
Pokud ale chcete, deficit veřejných financí z roku na rok ovlivníte. Nesouhlasím s tím, že na zavedení eura nemá ekonomika. Nemají na to politici. Jak to, že šlo mít deficit v posledních dvou letech pod třemi procenty? Nebylo to ideální, ale během roku jsme šli ze 6,8 na tři procenta. A ekonomika fungovala dál. Ono je v podstatě jedno, kdy euro přijmeme: jestli v roce 2009, 2010 nebo 2011. I kdyby se to zázrakem stalo zítra, ekonomice se nic nestane. Jde ale o ambici, jakmile jí v rozpočtu nemáte, je to problém.

V Česku nikdo neprotestuje a neumírá hlady



HN: Americký publicista P. J. O'Rourke tvrdí, že umí udělat vyrovnaný rozpočet během snídaně. Musí se prý jen škrtat nuly a s nikým o tom nediskutovat. Jak se dá udělat ale vyrovnaný rozpočet v Česku?
S rozpočtem na rok 2007 už mnoho neuděláte. Vlastně tam je jedna možnost, o níž se překvapivě nemluví: to, že vám sněmovna schválí rozpočtový schodek 90 miliard, přece neznamená, že ho musíte vyčerpat. V letech 2004 a 2005 byl nakonec schodek nižší než plánovaný. Ať už bude vláda jakákoliv, není problém říct: resort XY má povolené čtyři miliardy, ale ministře, pokud utratíš než dvě a půl, tak půjdeš, máš tam plno rozpočtových rezerv.
Pokud vím, v Česku se nekonaly protesty matek a důchodci neumírali na ulicích hlady, než se před volbami schválily velkorysé sociální dávky. To byl zbytečný výdaj, který nemá ekonomický smysl. Je pěkné přidat maminkám s dětmi, sami jedno čekáme, takže říkám: díky. Ale rozdávat se má v okamžiku, kdy na to máte.


HN: Není tohle pohled pražského yuppie, který vydělává velké peníze a 3500 navíc pro jeho ženu ho nevzruší? Pro nezaměstnané na Bruntálsku ty peníze asi ekonomický a možná i existenční smysl mají.
Určitě. Kdyby ty peníze padaly z nebe nebo bych našel důl a v něm deset miliard, dal bych je rodinám s dětmi. Koneckonců jsou to jejich peníze. Ale pokud jde o toho člověka z Bruntálska: Česko má nejnižší koeficient chudoby ze všech zemí OECD. Neříkám, že je tu všem dobře, ale nikomu není tak špatně, aby musel házet brambory na sněmovnu. Možná je to takhle: dokud tu nejsou lidi na ulicích, reformy se nedělají.


HN: Co byste tedy doporučoval udělat s rozpočtem na rok 2008?
Tam se ty všechny věci, za něž se všechny strany teď tak trochu kocovinově omlouvají, už dají odčinit. Já vím, že to bude těžké: lidi už peníze jakoby dostali a teď jim je zlá vláda zase vezme. Já ale myslím, že vláda, která jim ty peníze jakoby dala, žádné velké plus nedostala. Nemyslím, že to voliče ODS přimělo volit ČSSD a naopak.


HN: Je reálné, aby něco takového dělala vláda, která se bude opírat maximálně o jeden dva hlasy přeběhlíků a která bude žít neustále v riziku předčasných voleb?
Když jsem kdysi nastupoval k ministru Sobotkovi, bylo to dva roky po volbách a už to bylo pozdě. I teď strašně ztrácíme čas. Nejsem sice politolog, ale mám pocit, že demokracie byly vytvořeny právě kvůli dvěma prvním letům po volbách. To je nejcennější čas, kdy se dají dělat nepopulární kroky. Pamatujeme si, co se kde zvedlo a snížilo před čtyřmi lety? Normální volič to zapomene a navíc reformy začnou za čtyři roky nést ovoce. Politik, který není připraven na to, že na něj lidi první rok házejí brambory, v ní nemá co dělat.


HN: Jsou tu ale takoví politici, kteří to vydrží?
Myslím, že jsou, nechci je ale jmenovat. Když jsme připravovali reformy pro Špidlovu vládu, vždycky jsem prosazoval, aby se to dělalo s opozicí dohromady. Důchodová reforma toho byla hezkým příkladem. Tu chtějí všichni a všichni se shodnou v zásadě na tom samém. Méně státu, méně zdanění práce, více soukromého spoření. A liší se jen v tom, jestli do cíle pojedeme přes Brno nebo přes Vysočany. Proč už se neobnovila nějaká komise, která v ní mohla dolaďovat detaily?
Reforma důchodů, zdravotnictví, školství, soudnictví, ty musí mít širokou dohodu. U důchodů ten systém nemůžete měnit za čtyři roky. Ta se dělá na čtyřicet let a musí vydržet válku, záplavy, krach burzy i přistání Marťanů.


HN: To všechno ale musíte lidem vysvětlit, aby pochopili, jak důležitá je to věc, i když je teď momentálně netrápí.
Pokud jsem kapitán lodi a fouká vítr, jedu šestiprocentním růstem, ale vím, že mám někde v podpalubí zrezivělý motor, je mou zodpovědností ten motor opravit a posádka to ani nemusí vědět. Vítr nebude foukat stále, a až přestane, bude se motor sakra hodit. Pokud je něco rolí politiků, pak vysvětlit lidem, že je třeba něco zrovna teď udělat.


HN: Jak to ale vysvětlíte v době šestiprocentního růstu a prosperity?
Proto říkám, že největší slabinou je naše síla. Reformy se dělají nejlíp, když je venku takhle. Když jsem chodil za politiky, říkali mi: co jako? Vždyť to všechno funguje i bez reforem. Na to je potřeba osvíceného kapitána. Ještě nikdy v historii ekonomie se nestalo, že by ekonomický růst pokračoval extrémně dlouhé období, snad až teď na USA. Nikdo tomu nerozumí a ekonomové se dohadují, kdy to praskne.

Místo automobilky Evropy raději nemocnicí Evropy



HN: A kdy to praskne u nás?
Špatně se to odhaduje: čtyři až šest let? Žijeme teď na dvou vlnách: zahraničních investic a rozšíření EU. Investice hlavně do automobilového průmyslu tu ale nebudou věčně, půjde dál na východ. Musíme osedlat novou vlnu znalostní ekonomiky. A na to je potřeba reforma vysokého školství. Levnou pracovní silou jsme vůči EU konkurovali v rámci regionu Česko, Polsko, Maďarsko, Slovensko.
Přijde mi škoda, že se třeba nemluví o tom, že by se z Česka mohla stát místo automobilky Evropy nemocnice Evropy. Zuby si prostě nepojedete nechat spravit do Indie ani na Ukrajinu. Do Česka ano. A to se týká i dalších operací, které lze plánovat. Máme výborné doktory, je to kvalifikovaná práce, ekologicky neškodná a hezká.


HN: Jsou nějaké podobné obory, na něž bychom se měli zaměřit?
Třeba webový design. To kloubí technickou zručnost s českou kreativitou, kterou třeba Indové, když tak čistě z hlavy jmenuji některé národy, nemají. Když si chci nechat udělat nový program, pošlu to do Indie. Ale webový design si nechám udělat v Česku, kde je cena zlomková třeba oproti Německu.


HN: Tohle ovšem celou ekonomiku neutáhne.
Neutáhne, to jsou jen takové drobné nápady. Ale třeba u automobilek už jde čím dál víc peněz do činností s vyšší přidanou hodnotou. Už se tu jen neutahují šrouby, ale třeba Volkswagen si všiml, že Češi jsou schopní udělat i návrh technického řešení. To je pro příští rok velká naděje, ale pokud se jí nezhostíme, růst není dlouhodobě udržitelný.


HN: Jak ale vlastně běžní Češi poznají, že bohatá léta skončila?
Začne stoupat nezaměstnanost, přestanou růst platy a projeví se to v tom, že už nebudeme mít přecpaný Špindlerův Mlýn lidmi, kteří půl dne čekají na jeden vývoz nahoru. Plné vleky, plné nákupní vozíky... A to pak začnete pomalu ztrácet.


HN: Vrátil jste se do ČSOB. Neláká vás teď přece jen všechny svoje nápady uplatnit v politice?
Dostal jsem se politice nejblíže, jak jsem kdy chtěl. Plno lidí mě hází do spousty košíků a už v tom mají asi zmatek. Když jste u Havla, jste v nějakém košíku, když pracujete pro minulou koaliční vládu, jste v nějakém košíku...Čtyři roky jsem sloužil státu a jsem připraven radit dál, ale ne na plný úvazek. Už jsem si to užil, něco si odpracoval...


HN: Je vám necelých třicet, máte před sebou celý profesní život. Co byste chtěl dělat za deset let?
Můj nejtajnější sen je pomáhat někde v úplně rozvojové zemi, když to přeženu, jako člen čety s mačetami. Být vysazen z helikoptéry s týmem zdravotníků, ekonomů a dělat reformy někde, kde je to potřeba. To by mě myslím za deset let bavilo.

Tomáš Sedláček (29)

Od svých pěti do dvaceti let vyrůstal s rodiči v zahraničí: ve Finsku a Dánsku.
Vystudoval ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a v roce 2001, ve svých 24 letech, se stal ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla. Účastnil se kampaně ANO pro Evropu před českým referendem o vstupu do EU v roce 2003. 1. ledna 2004 se stal poradcem ministra financí Bohuslava Sobotky, na jehož úřadě se podílel na přípravě daňové a důchodové reformy či personálním auditu. Ministerstvo financí opustil letos na začátku roku a na jaře se stal makroekonomickým stratégem ČSOB. Od srpna do prosince tohoto roku pobýval jako stipendista na prestižní Yale University v USA. Na Karlově univerzitě a New York University v Praze přednáší o ekonomii, její filozofii a etice. Je ženatý a v únoru čeká narození prvního dítěte.